Závodníci z Hradce doveslovali až na Nový Zéland. Na šampionát | E15.cz

Závodníci z Hradce doveslovali až na Nový Zéland. Na šampionát

Na mistrovství světa ve veslování se na Novém Zélandu představili Josef Lukš a David Jirka z Jindřichova Hradce.

Oba začínali s veslováním u Vajgaru. Oba byli v listopadu členy české výpravy na světovém šampionátu na Novém Zélandu. Třiatřicetiletý Josef Lukš jako trenér ženského dvojskifu, o pět let mladší David Jirka jako závodník.

Letošní rok byl pro veslaře obzvláště dlouhý. Vrchol sezony přišel až začátkem listopadu. David Jirka jezdil v úvodu roku párovou čtyřku. Ta se ale kvůli špatným výsledkům rozpadla, a proto přesedlal na dvojskif.

V prvním závodě Světového poháru v Mnichově skončil v červnu devátý. Pokud se chtěli s parťákem Petrem Vitáskem nominovat na mistrovství světa, museli v dalším závodě v Luzernu za vítěznou dvojkou zaostat maximálně o osm vteřin. A to se nakonec podařilo. Ještě před tím si ale odskočili na evropský šampionát do Portugalska, kde vybojovali bronz.

„Z patnácti posádek mohlo myslet na medaili dvanáct,“ hovoří Jirka o široké konkurenci. Z nedělní rozjížďky postoupili jako třetí rovnou do čtvrtečního semifinále. Jenomže povětrnostní podmínky a nejhorší šestá dráha zhatila postupové naděje.

„I když jsme podali maximální výkon, přesto nešlo postoupit. Závod ovlivnil silný vítr. Nižší dráhy měly velkou výhodu,“ lituje Jirků. V malém finále už postrádala česká posádka motivaci a dojela třetí. Veslování patří na Zélandu k nejpopulárnějším sportům. „Na finále bylo hodně diváků, ale v rozjížďkách jsem očekával fanoušků víc,“ všiml si Jirka, který nakonec obsadil deváté místo. Překvapilo ho i to, že když zapnul televizi, vysílali snad celý den ragby.

David Jirka by se příští sezonu rád znovu vrátil k párové čtyřce. Ale podle nařízení českého svazu by měl dál jezdit na dvojskifu. „Máme za úkol vybojovat co nejvíc účastnických míst na olympiádu. Ve dvojskifu je větší konkurence. Proto svaz chce, abychom se mu věnovali i v příštím roce,“ vysvětluje.

Rozhodovaly centimetry

Dobře si vedla i posádka sester Antošových, kterou vedl trenér Josef Lukš. Na zářijovém mistrovství Evropy obsadily páté místo.

Ještě před světovým šampionátem udělal Lukš změnu. „Na pozici lodivoda jsem posadil mladší ze sester Lenku. Jezdí elegantně, lepším tempem a záběrem. Starší Jitka je zase lépe fyzicky připravená. Byl to sice risk, ale vyšel,“ pochvaloval si výměnu.

Do závodu se přihlásilo čtrnáct lodí, nakonec jich startovalo jedenáct. „Kromě dvou posádek mělo zbývajících devět za sebou finálovou účast nebo medaili z významných soutěží,“ uvedl trenér. Nejdůležitější byla pro českou posádku opravná jízda, ze které postupovaly do finále dvě lodě. „Holky zajely skvěle. Už na kilometru nastoupily a zlomily nápor Italek,“ zářil Lukš po druhém místu spokojeností.

Jediným problémem byla zablokovaná záda Jitky Antošové. Ale díky každodenní péči fyzioterapeuta se její stav denně zlepšoval.

Finálová jízda byla větrná loterie a o cenné kovy bojovali závodníci do posledních metrů. Ještě v polovině závodu to vypadalo na bronzovou medaili. Pak ale nastoupily mistryně světa Polky.
„Holky stahovaly po centimetrech náskok soupeřek, ale k medaili nám chyběl kousek. Kdyby byl cíl o pár metrů dál, možná bychom měli bronz,“ zvažuje Lukš. Dalším společným cílem bude vybojovat postup na olympiádu. Účast si zajistí prvních osm lodí z příštího světového šampionátu. Pro českou posádku by to neměl být žádný problém, ale podle slov trenéra Lukše to až tak jednoduché nebude. „Doufám, že to holky zvládnou. Tím by se mi splnil sen,“ věří Lukš.

Prožívá každý závod svých svěřenkyň. „Strašně se nervuji. Až si ze mě všichni dělají srandu. Padne na mě pocit zodpovědnosti,“ prozradil. Jako trenér si prý připadá bezmocný. V lodi by měl vše ve svých rukou.

Veslaři Josef Lukš a David Jirka vyrůstali pod vedením hradeckého trenéra Miloslava Navrátila. Ten o Josefovi tvrdí, že vždy docílil toho, o co usiloval. „Znám ho jako průseráře. Jeho tréninková morálka nebyla nejlepší. Spíš spoléhal na talent,“ zhodnotil Navrátil. David prý naopak z loděnice domů nikdy nechvátal.

„Odjel trénink, pak ještě zvedal činky. Jednou přišel na trenažér dokonce v půl jedné v noci. Ale na to kolik času veslování věnuje, má smůlu. Odjakživa býval bojovník a všechno jezdil doslova na krev,“ nastínil Miloslav Navrátil.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!