Zavře kancelář a jde přesekávat kmeny

Stojí na ležícím špalku dřeva a snaží se ho co nejrychleji přepůlit. Daří se mu to. Je mezi nejlepšími a česká reprezentace i díky němu získává medaili na mistrovství světa družstev. Zlatá, stříbrná, nebo bronzová? To je jedno, každá bude úspěchem.
O čem je řeč? O timbersportu – sportu dřevorubců. A tím, kdo bude stát nad kládou se sekerou v ruce, je Karel Diviš ze Strakonic.
Pokud se podobná vize na začátku září vyplní, připíše si šestatřicetiletý muž největší úspěch své čtyřleté kariéry. „Tím největším je už to, že jsem byl nominovaný. Jestli na mistrovství světa nějakým způsobem uspějeme, bude to ještě něco navíc,“ říká Diviš.
Svou nominaci si doslova vysekal z kusu dřeva. Ačkoliv skončil na mistrovství republiky na celkovém šestém místě, dokázal vyhrát v disciplíně Underhand Chop. Soutěžící v ní musí přepůlit ležící kmen v co nejrychlejším čase. „Dá se říct, že v letošním roce je to moje parádní disciplína,“ dodává Diviš, který se v ní pohyboval mezi nejlepšími a na mistrovství republiky vyhrál.
V timbersportu soutěží muži v dalších pěti disciplínách – v řezání motorovou pilou, přesekávání stojícího kmene, řezání kmene ruční pilou, motorovou pilou a pilou s extrémním výkonem pětašedesáti kilowatů.
Do rakouského Sankt Johannu se do každé této disciplíny kvalifikoval jeden závodník. Soutěž bude jedna velká štafeta. Každá disciplína plynule přejde v další.
„Je to týmový sport, jedu tam hlavně s tím, abych klukům nic nezkazil,“ líčí nováček mezi reprezentanty.
Právě proto dře letos v létě víc než obvykle. I čtyřikrát týdně. „Fyzická koncentrace je důležitá. Musím se připravovat tak, jako v každém jiném sportu na vrcholnou akci,“ popisuje. Trénuje sám, ale někdy i společně s týmem pod vedením nejzkušenějšího Martina Komárka z Milevska. Karel Diviš začal se závodním sekáním a řezáním dřeva v roce 2006. Už předtím viděl zahraniční soutěže dřevorubců v televizi. Pak se přihlásil na kemp a od té doby nechyběl na žádném mistrovství republiky. Jeho jméno pravidelně figuruje v první šestce.
Disciplína se sekerou Diviše vždycky dostane nahoru. Sráží ho však motorová pila. „Tam mám pořád co zlepšovat,“ odvětí s úsměvem. Na vině je i jeho zaměstnání, protože jako jeden z mála závodníků ve startovním poli nepracuje se dřevem, ale jako kontrolor kvality.
„Sezení v kanceláři mě ale v sekání neomezuje. Se sekerou dnes v lese moc chlapi nedělají. S pilou mám ale ještě co zlepšovat,“ vysvětluje.
Každým rokem na sobě cítí pokrok a vnímá i vývoj, kterým tento sport prochází. Je stále známější.  Naposledy v Plzni na mistrovství republiky závodníci soutěžili před čtyřmi tisícovkami diváků.
„To bylo docela příjemné. Je vidět, že jak soutěžíme ve více městech, lidi to víc přitáhne,“ přemýšlí. Před každým závodem bývá trochu nervózní. Trému si užije šestkrát do roka. Zhruba tolik závodů každým rokem absolvuje. Mistrovství světa pro něj bude letos předposledním závodem. Akce jsou totiž převážně na jaře a v létě.
Tomu odpovídá i příprava dřevorubce. „Přes zimu chodím hlavně do posilovny nabrat sílu. Jak se pak blíží jaro, snažím se do toho zapojovat i trénink sekání u kamaráda,“ přibližuje Diviš.
Ačkoliv se každým rokem zlepšuje, šestá příčka v republice ho neuspokojuje. Chce pracovat dál na tom, aby se dostal mezi nejlepší v republice v souhrnu všech disciplín.