Kolem žďárských základních a středních škol to dost často vypadá jako u dýmícího Kronospanu.
Nešvar, který vadí mnoha lidem, přestali tolerovat městští strážníci. Celý minulý týden chytali kolem škol nedospělé kuřáky. Řešili více než dvacet případů. Sedmička vyrazila do terénu s nimi.
Zátah to byl rozsahem mimořádný. Strážníci se vydávali na lov od pondělí do pátku, před začátkem vyučování i brzy odpoledne. „Museli jsme se domluvit s policisty z obvodního oddělení, aby hlídali místo nás na přechodech kolem škol. Jinak bychom v tomhle čase kuřáky kontrolovat nemohli,“ vysvětluje
preventistka žďárské městské policie Dagmar Pálková.
V pátek ráno před půl osmou pětice strážníků a společně s úřednicí ze sociálního odboru radnice „obsadili“ městskou část Žďáru, které snad nikdo neřekne jinak než Stalingrad. Objížděli a
obcházeli vytipovaná místa. Ta byste poznali snadno – podle spousty odhozených „vajglů“.
Jako první kontroluje preventistka trojici na Komenského ulici. Postihu unikli všichni. Všem je totiž přes osmnáct. Jenže okolo je spousta nedopalků. „Za odhazování nedopalků je pokuta až do výše tisíc korun,“ upozorňuje strážnice. „Musím se přiznat, že to odhazuju většinou
na zem,“ reaguje omluvným tónem dívka. Aby dostala pokutu, museli by ji strážnici při odhazování špačků chytit.
Pokutě ale neunikla o pár minut později dvojice kuřáků u „obchodky“. Strážníci z jedné z dvoučlenných hlídek je totiž viděli kouřit o chvíli dřív v zastávce pod městským úřadem. A to je i podle zmírněného
protikuřáckého zákona přestupek.
Přistižení mají vzhledem k věku mezi 15 a 18 lety aspoň jednu výhodu. Dostávají poloviční
„slevu“. „Rodiče asi z části vědí, že kouřím,“ reaguje na dotaz nejednoznačně mladík, který
studuje v Bystřici nad Pernštejnem. „O pokutě jim říkat vůbec nebudu. A když jim to neřeknu, tak se to nedozvědí,“ dodává.
Když vzápětí slyší, že rodiče dostanou vyrozumění ze sociálky, nijak ho to nerozhází.
„To už je mi jedno,“ stojí si na svém.
Jenže to ještě neví, že se rodiče dozvědí nejen o kouření, ale i o pokutě. „Je to zanesené v předvolání, které dostanou od sociálního odboru,“ vysvětluje později šéf strážníků Martin Kunc.
Jinak trest za kouření nehrozí. „Je to jediná šance, jak se rodiče dozvědí, co jejich ratolesti
dělají,“ tvrdí Kunc, který si pochvaluje spolupráci s městskými úředníky. „Na ředitele škol
tlačit nemůžeme. Když školáci kouří mimo školu, nemůžou na ně,“ dodává. Pokud to není
v rámci vyučování.
Téměř polovičku případů řešili strážníci hned v pondělí u střední školy technické.
Její ředitel Josef Crha si myslí, že lepší než represe je prevence. „Netvářím se, že to není
problém. Studentům to vysvětlujeme, až pak přichází na řadu tresty, pokud poruší školní
řád. Ale co mám říct klukovi, který mi tvrdí, že doma kouří s tátou,“ říká Crha.
Strážníci se podle preventistky snaží jít ke kořenům. Jenže i tady jejich úsilí může vyšumět.
„Zjišťujeme, kdo dětem kouření umožňuje. Jestli jim cigarety nabízejí starší nebo jim
to prodají v hospodě či ve stránku,“ vysvětluje Pálková. Pokutu by jednotlivcům nebo živnostníkům
mohli uložit jen tehdy, kdyby je někdo usvědčil.
Navíc kuřáci jsou docela mazaní a mají kouzelnou formulku podobně jako řidiči, kteří se odvolávají
na osobu blízkou. „Cigarety mi prodal kamarád, ale neznám ho jménem,“ zní častá výmluva v zemi, kde na nemoci spojené s kouřením zemře každý rok 18 tisíc lidí.
