Pražský rodák hrál výborně hokej a vypracoval se do národního týmu Československa. Sportu se nevzdal ani po úrazu na lyžích a jako deblista ve vodním slalomu znovu nosil nejcennější dres. Odešel však do exilu a jeho jméno se nesmělo dvacet let vyslovovat. Česká sportovní veřejnost zná spíše jeho syna Jakuba, který byl sedmým hráčem tenisového žebříčku ATP a reprezentoval Švýcarsko v Davis Cupu.
Ligový debut
Základy nejrychlejší kolektivní hry dostal Zdeněk Hlásek na Stadionu Podolí a slavném LTC. Potom jej osud zavál na český jih. „V Praze mě nevzali na průmyslovku, zkusil jsem to v Mladé Boleslavi,“ rekapituluje. „Ve škole jsem byl samý průšvih, a tak mi táta vyřídil přestup na stavárnu do Budějovic. Pocházel z Dolního Třebonína, měl v těch končinách příbuzné a známé,“ přibližuje okolnosti svého stěhování.
Záhy se uplatnil ve školním hokejovém týmu. „Nikoho jsem ve městě neznal, proto jsem pořád bruslil a hrál zápasy za školu. Docela jsem to s pukem uměl a už ani nevím, kdo mě tenkrát pozval do AC Stadionu. Zkusili mě v přátelácích, vedle bratrů Píchových jsem nastoupil na Štvanici proti ATK. Řvali na mě, ať hlídám soupeřovo křídlo,“ vybavuje si ligový debut v prosinci 1948.
Koupel v kašně
Dostudoval v Praze, kde potom válel za I. ČLTK, ATK, ÚDA, Tatru Smíchov a Spartu. Byl také v širším kádru reprezentace před MS 1957. „Do Budějovic jsem se často vracel a sehrál tady spoustu utkání. Po jednom z nich jsme s kamarádem Jirkou Valtou vyzkoušeli koupel v Samsonově kašně, samozřejmě nazí. Lákali jsme do party i zpěvačku Ljubu Hermanovou, která tam zrovna koncertovala, ale nepovedlo se,“ dává k dobru veselou příhodu.
Zlomená noha při lyžování nasměrovala Hláska na divokou vodu, závodil v deblu se Stanislavem Chládkem. „V osmašedesátém jsme s manželkou naložili loď na střechu fiata a se čtyřletým Jakubem odjeli do Vídně. Za pár dní jsme byli v Curychu, kde jsem hned dostal práci a vydržel v ní až do důchodu,“ říká osmasedmdesátiletý muž, který stále lyžuje, jezdí na vodu a dělá tenisového poradce dceři Kateřině.
