Bezplatné, dostupné a odborné – takové vlastnosti dostalo od svých sudiček do vínku socialistické zdravotnictví. Mělo to ale jeden háček. Čtvrtá sudička, na kterou se jaksi zapomnělo, u kolébky nakonec všechno zkazila. „Nebudu rušit sudbu, ale ať přisouzené vlastnosti nikdy neplatí všechny najednou,“ pravila škodolibě, a tak to taky před rokem 1989 v nemocnicích a v ordinacích vypadalo. Ne za všechno mohli samotní lékaři. Vědecký vývoj obrátil zdravotnictví naruby.
Odbornost
Počítače, moderní lékařské přístroje, výběr z velkého množství léků, kontakty se zahraničními kolegy – to je to, co lékaři v osmdesátých letech neměli. Ještě v roce 1986 byl v Plzni jediný ultrazvuk na sledování ozev lidského plodu. „Dnes ho má už téměř každá ambulance,“ přirovnal situaci gynekolog Jan Nový. Až v roce 1985 se do Plzně dostalo první cétéčko, což je přístroj, který lékařům pomáhá prohlédnout vnitřní orgány celého těla. „Do té doby jsme pacienty vozili do Ústí nad Labem. Měli jsme limit dva za týden,“ usmívá se Karel Svoboda, primář anesteziologicko - resuscitační kliniky. Dnes je tu cétéček několik. Když Tomáš Křiklán nastoupil jako praktický lékař v Dolní Bělé na severním Plzeňsku, byly v obci tři telefony. Jeden z nich byl u něj v ordinaci, ale… „Byl na kličku a musel jsem volat přes ústřednu v Plasích. To, co máme k dispozici teď, to je jako ze Star Treku,“ přirovnává Křiklán dnešní stav k legendární sci-fi sérii z daleké budoucnosti. Velkou změnou prošly sanitky. V osmdesátých letech se jezdilo speciálně upravenými vozy Avia nebo Škoda 1203.
Lékaři měli v jedné ruce čtyřicetikilový defibrilátor. Ve druhé desetikilový zdravotnický kufr. Odsávačka byla na šlapací pohon a větší kusy nezvládala. Pacienti dnes také více dbají o své zdraví. „Ženy začaly chodit na preventivní prohlídky. Pochopily, že život pro ně nekončí po přechodu,“ tvrdí gynekolog Nový. Stejné je to i u mužů. „Díky tomu dříve zjistíme rakovinu prostaty, která je nejčastějším nádorem u mužů,“ uvedl Milan Hora, přednosta urologické kliniky. Podle porodníků došlo k dramatickému nárůstu přežívajících nedonošených dětí. „Také je omezený výskyt závažných vrozených vad díky prenatální porodnické a genetické diagnostice,“ uvádí Jiří Dort, primář neonatologického oddělení.
Bezplatnost
Protekce, úplatky, drobné dárky. To máme se socialistickým zdravotnictvím spojené. Podle Tomáše Křiklána se ale jednalo o jakési všimné. „Byl to projev zvláštní úcty. Forma poděkování,“ říká lékař. Láhev alkoholu, balíček kávy, bonboniéra. „Dnes už je to zcela výjimečná záležitost,“ doplňuje. Ani u zubaře nebyla malá pozornost výjimkou - napečené buchty či cukroví před Vánocemi nebo jiné sladkosti. „S dovětkem: Ať se vám zuby taky trochu zkazí, abyste věděl, jaké to je,“ poznamenal dentista Rudolf Jakl. Na „bezplatné“ zdravotnictví vzpomíná i Marie Krejčíková. „Bez flašky nebo kafe jsem do nemocnice nešla. Když jsem něco postavila na stůl, péče byla úplně jiná,“ vzpomíná osmapadesátiletá učitelka.
Dostupnost
Za totality byl známý fenomén takzvaného „švýcarského“ léku. Což byly léky odkudkoli z ciziny, které dostávala jen hrstka komunistických prominentů nebo jejich známých. „Praktický lékař měl jen velmi omezenou škálu léků, které mohl předepisovat. Dnes můžu předepsat téměř cokoliv. V lékárnách si pacienti koupí, na co si vzpomenou,“ tvrdí Křiklán. „Ne“dostupnost některých zákroků je spojená i se stomatologií. Keramické náhrady se dávaly jen výjimečně a někomu, používaly se kovopryskyřičné můstky. „Navíc existovaly normy plánovaného hospodářství. Mohl jste udělat jen omezený počet takových prací za měsíc,“ uzavírá Rudolf Jakl.
