Linku 112 vytáčejí lidé v tísni. Nebo šprýmaři. Aby operační techničky nemusely jako kolovrátek v průměru padesátkrát za hodinu opakovat „Tísňová linka, mluvte prosím“, úvodní představení mají namluvené. Aleně a Sylvii začíná „dvanáctka“.
Nevědí, že volají 112
Telefony se můžou zbláznit. Ve škole skončila první vyučovací hodina, žáci se asi o přestávce nudí a zabavují se vytáčením linky 112. Po výzvě „mluvte prosím“ zavěsí. Někdy lidé ani nevědí, že volají „stodvanáctku“. I telefon s uzamčenou klávesnicí tuhle linku vytočí.
Je 8.58 a v Českých Zlatníkách na Mostecku hoří louka. Hovor přijímá operační technička Alena. Vypisuje formulář, takzvanou datovou větu. Co a kde se stalo, kdo volá? Okamžitě počítačově předá zaznamenanou událost hasičům a policii.
„Jestliže někdo nahlásí vážnou dopravní nehodu, ke které musí vyjet policie, hasiči i záchranka, operační technici pošlou datově všechny informace v jeden moment na všechny tři složky,“ vyzdvihuje výhodu tísňové linky 112 Alena Jünglingová, vedoucí Krajského operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje.
Linka šetří čas, ale hlavně zachraňuje životy. Když ještě neexistovala, jednotlivé složky si mezi sebou musely předat informace telefonicky. Díky 112 se dozvědí vše naráz.
Základ je zadat co nejpřesnější adresu, říct, co se stalo, odpovídat na dotazy operačních techniků.
Další požár. V 9.09 v Teplicích. „Hoří tady byt,“ oznamuje žena. A následuje dialog. „Kde? Řekněte název ulice.“ „V kterém patře?“ „V šestém.“ „Kolik má dohromady pater?“ „Deset.“ „Je někdo v bytě?“ „Nikdo.“
Alena posílá datovou větu hasičům a policii. Ví přesně, kdy hasiči vyjeli, jak dlouho hasí.
To vše se jí ukazuje na monitoru, na druhém má mapu s vyznačením místa, kde hoří.
Paní mluvila klidně a pohotově odpovídala na otázky operátorky. Lidé v šoku často oznámí, že hoří, a je potíž zjistit adresu.
Vyrovnané a obrněné
Z jiného soudku jsou telefonáty, kdy například volající křičí, že u něj hoří, a na otázku kde, se smíchem odpoví, že v kamnech. I na takové hovory musejí být operátorky připravené a obrněné vůči nim.
„Operační technik musí být klidný, vyrovnaný, před nástupem na tuto pracovní pozici absolvuje psychotesty,“ říká vedoucí Krajského operačního a informačního střediska.
Rušné pracoviště
Hovor. Tentokrát z Děčína. „Řekněte mi přesnější adresu.“ „Vidíte číslo popisné?“ „Vaše příjmení.“ „Není nikdo zraněný?“ „Jsou to dvě osobní auta?“ „Vylily se na silnici provozní kapaliny?“ „Ještě adresu.“ „Předám vás policii.“ Zaznamenání posledních údajů a na místo už můžou vyrazit dopravní policisté.
„Je to rodinný dům?“ ptá se na vedlejší lince Sylvie. „Vaše příjmení?“ „Nezavěšujte.“ Právě přijala a záchranné službě předala oznámení ženy, že se jejímu manželovi udělalo špatně.
V centru tísňového volání je rušno. Další hlášení o požáru v Českých Zlatníkách.
Hasiči už jsou ale na místě. Obě pracovnice zaměstnaly hovory.
Pokud by někdo v takovou chvíli potřeboval pomoc a vytočil linku 112, hovor se automaticky přepojí do jiného kraje, kde událost řeší stejným způsobem. V České republice je čtrnáct vzájemně propojených center tísňového volání. Jejich pracovníci mají přehled o tom, kdo hovoří, kdo na telefonát čeká. Systém zaznamenává například číslo volajícího, čas a délku volání.
„Tísňová linka, mluvte prosím.“ Sylvie dostává v 9.56 informaci o požáru v Českých Zlatníkách. Během chvíle tři hovory o jedné události. Volající přes kouř neviděl zasahující hasiče.
V Klášterci nad Ohří před chvílí spadl do vody muž. Jeho kamarád volá o pomoc.
Linka zazvoní zhruba jednou za minutu. „Počet hovorů se v loňském roce oproti roku 2009 snížil. Zatímco předloni jsme zaznamenali 536 847 telefonátů, loni jich bylo 417 831,“ uvádí ze statistik mluvčí Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje Lukáš Marvan.
Ohlašování pálení
Zmiňuje časté výjezdy hasičů k vypalování trávy, které zákon zakazuje a které mezi oznámeními na tísňové lince 112 v tomto období převažuje.
Na stránkách hasičského záchranného sboru je v „evidenci pálení“ formulář pro ohlášenou likvidaci klestí na hromadě, kam dotyčný napíše místo, datum a kontakt. To ale neplatí pro plošné vypalování porostů, které je pro svou vysokou nebezpečnost nezákonné.
„Pokud budeme mít nahlášený požár v místě pálení, obrátíme se na zahrádkáře s dotazem, zda jde skutečně o jeho pozemek,“ vysvětluje mluvčí Marvan.
Volají i batolata
Každé ze dvou operátorek ve službě zazvonil telefon asi patnáctkrát. Hlášení žádné. „Někdy slyšíme žvatlat malé dítě, které si hraje s telefonem rodičů,“ říká Sylvie.
Další hlášení je z Klášterecka. Je 10.32. V Kovářské hoří komín. Hasiči dostávají „datovou kartu“ a zapínají sirény. V centru tísňového volání na monitoru vidí, že hasiči jsou na místě a v 11.57 požár zlikvidovali.
„V Solvayově ulici v Ústí nad Labem hoří odpadky.“ Výjezd krátce po poledni. Běžná hlášení, běžné výjezdy.
Adrenalin u sluchátka
Operátorky ale pamatují i adrenalinové chvíle. Například když volal muž, že jeho manželka začíná rodit. „V centru tísňového volání jsme rychle zjistili adresu a v době, kdy jsme událost předávali záchrance, už byl slyšet dětský pláč,“ vzpomíná na porod v přímém poslechu operační technička.
Na jednu z příhod s dobrým koncem.
