Zelená brána si oblékne nový plášť | E15.cz

Zelená brána si oblékne nový plášť

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Pardubickou městskou památkovou rezervaci čeká rozsáhlá rekonstrukce. Její historický symbol, Zelená brána, se drolí a také jeho statika má povážlivé nedostatky…

Zásadní opravy šedesátimetrové věže Zelená brána, která je součástí původního pernštejnského městského opevnění, souvisejí i s plánovanou výstavbou tunelu v její blízkosti. I proto je důležité zajistit její statiku. Dále je nutné opravit původní porušené zdivo a památkově chráněnou stavbu ochránit před nepříznivými vlivy počasí. Mementem k zahájení prací byl nedávný úder blesku, který si vyžádal urychlené opravy a upozornil, že času není nazbyt. Generální oprava je plánovaná ve třech etapách a její náklady se odhadují na více než osm milionů korun.

Zelená brána je dominantou stotisícového krajského města a na východě Čech stojí přibližně půl tisíciletí. Hranolová věž získala své jméno podle zelené barvy zoxidované měděné střechy, kterou stavba získala po úpravách v roce 1538. Šedesát metrů vysoká věž se vypíná za renesanční vstupní branou, na jejíž průčelí dali pardubičtí radní v roce 1903 umístit reliéf podle návrhu výtvarníka Mikoláše Alše. Zpodobňuje erbovní pověst pánů z Pardubic, jejichž erb užívají Pardubice jako městský znak. Je veřejně přístupná a z jejího vrcholu je výhled na městskou památkovou rezervaci i široké okolí včetně hradu Kunětická hora.

#####Věž v běhu pěti století

Stavba v současnosti netrpí pouze degradací zdiva, ale rovněž chaotickým uspořádáním letitých vysprávek. Průzkum stanovil řadu poruch v plášti věže způsobených statickými a dynamickými účinky sil, jež vyústily ve vertikální trhliny. Rozsáhlá rekonstrukce ji má uchovat i pro příští generace. „Nejvýznamněji je poškozena jižní fasáda, která je nejvíce namáhána silovými účinky objemových změn v důsledku teploty,“ uvádí projekční společnost PPP. K ošklivým ranám mohla přispět i absorpce činnosti zvonů vzhledem k nedostatečně velkým otvorům a historické anály uvádějí i úder blesku.

Samotné zdivo připomíná školní geologickou vitrínu. Přehlídka nerostů začíná čedičem v dolní části věže, jde přes znělec pokládaný v horních partiích až k občasně se vyskytujícímu biodetritickému vápenci. Hojně používaným novodobým materiálem při přestavbách byl hořický křemenný jemnozrnný pískovec, nechybějí ani cihly a méně pevný kámen jako třeba opuka. Pevnost zdiva ještě snižuje absence horizontálních ložných spár a nesourodý materiál. Stoleté obnažení bez omítky přispělo k hloubkové degradaci výplně spár, uvolnění kotev a poruchám oslabujícím nosný průřez zdiva.

Kýženou nápravu nepřinesly ani železné prvky, které narušenou zeď nyní stahují a kotví, jelikož začínají praskat. Mají sem proto přibýt tři nová vodorovná táhla podél vnitřního líce stěn. Ta budou následně sanována a doplněna opásáním věže. Dále je nutná sanace korodovaných prvků ve fasádě. Kotvy budou očištěny, podinjektovány a zajištěny proti odpadnutí, případně se vymění.

[file:13240:small:right]

Během statického zajišťování dojde rovněž na restaurování architektonických článků, jako například na celoobvodovou kamennou římsu, kamenné ostění oken, pískovcové armování průjezdu a erby z umělého kamene. Tyto erby kryjí závlače kovových táhel a mohou odkrýt další nečekaná „překvapení“. Součástí první etapy bude též oprava odvodnění novou dešťovou přípojkou do stoky. Stávající špalíkovou dlažbu stavaři rozeberou, včetně podloží, a provedou nové souvrství skladby vozovky s novou žulovou dlažbou.

Poškozené zdivo a ochoz dostavěný před sto lety budou dozděny nebo doplněny kusovým stavivem shodného charakteru. Vymění se prejzová krytina a stavivo se doplní i na severní stranu namísto současných cihel. „Prejzy vytvářejí rozhraní mezi horní omítanou plochou a spodní plochou zdiva, kdy je navrženo ponechat zdivo režné, u kterého se provede nové spárování,“ stojí v technickém řešení rekonstrukce objektu.

Nosná konstrukce ochozu v podobě mohutných betonových krakorců a klenby z prvopočátků užívání železobetonu není zřejmě patřičně vyztužena a korodující výztuž nabývá na objemu a odlupuje krycí vrstvu betonu. V tomto případě stavaři nasadí otryskání výztuže a reprofilaci sanační směsí přes adhezní můstek, například systémy SIKA, Botament nebo Betosan, popřípadě zajistí výměnu poškozených prvků.

Opravy jsou nutné též v dřevěné konstrukci ochozu, který je napaden destrukční hnilobou. Provede se tak kompletní výměna spodního prahu a napadených součástí, jako zábradlí a nosných sloupků, řezivem shodného druhu. Kontrole bude podrobeno odkanalizování plochy a odkapové hrany.

#####Vrátit na věž omítku, či ne?

Největší polemiku však vyvolává opětovné omítnutí věže, které zdivo chránilo čtyři stovky let až do roku 1912. V tomto období omítka již značně odpadávala, a proto byla podle tehdejších trendů odstraněna. Nová celoplošná povrchová úprava by podle odborníků byla nejvhodnější světlou omítkou, jejíž barva podstatně omezí namáhání stěn sluncem.

Omítka je navržena v celé ploše východní a západní fasády, vyjma přiznaného pískovcového armování průjezdu a průchodu. Na severní a jižní straně se jedná o plochu nad rozšířením zdiva, krytým prejzy. Omítka bude volně kopírovat zakřivení zdiva. Vnější omítka v provedení tradiční dobovou technologií předpokládá použití vnitřně hydrofobního materiálu s případným občasným pohledovým uplatněním vybraných kamenů. Ty mohou být též zatřeny pouze tenkou vrstvou omítky, aby byla jasně viditelná jejich struktura a plastičnost nesourodého zdiva.

Podklad lze v místě kotev opatřit speciálním postřikem ke zvýšení přídržnosti omítky. Uvažuje se též o následném omítnutí vnitřních částí zdi věže. Konzervační varianta zahrnuje přespárování zdiva, zpevnění kamene a opakovanou hydrofobizaci po několika letech.

Otázka omítnutí se dokonce dostala do zorného pole politiků, neboť v očích veřejnosti je již zažitý tmavý obnažený vzhled Zelené brány. „Pravdou je, že památkáři se omítnutí nebrání a někteří to považují za nejlepší ochranu zdiva. Další odborníci však nejsou jednotní. Obě řešení mají svá pro a proti a musíme pečlivě zvážit, které zvolit. Myslím, že omítnutí či neomítnutí věže je natolik zásadní věc, že by se k ní měli mít možnost vyjádřit i pardubičtí občané,“ váhá primátorka města Štěpánka Fraňková.

Město totiž nebude rozhodovat pouze o vzhledu své dominanty, ale zároveň i o délce a ceně rekonstrukce. Pokud bude chtít zachovat odhalené zdivo, musí počítat s tím, že se rekonstrukce výrazně prodraží a protáhne.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video