Dílo Oty Ciencaly zdobí městské ulice i podstavce v galeriích. Sochař v červenci zemřel, ale prostřednictvím svých osobitých soch se bude světu připomínat dál. Jeho smrt zasáhla spoustu obyčejných lidí, rodinu, ale také přátele a kolegy z uměleckých kruhů.
Umělec pomohl se školou i v krizi
„S Otíkem jsem se seznámil v osmdesátých letech, do jeho ateliéru mě přivedl malíř Jaroslav Kapec. Šlo o nějakou pamětní desku pro mého klienta,“ řekl kolega a kamarád sochaře architekt Karel Cieslar.
Od doby prvního setkání spolu začali spolupracovat čím dál více. „Byl to nejen pracovní vztah, byli jsme přátelé. Ota učil kreslit i mého syna Andrzeje, když se připravoval na vysokou školu, chodili jsme spolu na vernisáže, jezdili na zájezdy. Na poslední zájezd do Švýcarska letos v květnu už nemohl, ležel v havířovské nemocnici. Byl jsem tam za ním a věřil, že se z toho dostane,“ vzpomíná Cieslar.
Když zemřela Karlu Cieslarovi žena, kamarád Ota Ciencala nejen pomohl překonat bolest, ale i zachovat její památku.
„Ota mi pomohl řešit náhrobek, udělal model její hlavy. Společně jsme vytvořili mezi jinými i památník pastora Vladislava Santariuse v Třanovicích. To jsou jen některé vzpomínky, budou vždy spojované s jeho tvorbou, přátelstvím a především humorem,“ dodal architekt Cieslar.
