Žena na vrcholu: bez kyslíku

Zuzana Hofmannová zdolala nejvíc himálajských vrcholů ze všech žen z České republiky, které se o to kdy pokusily.

Zuzana Hofmannová z Ústí nad Labem začala s lezením v Tiských skalách. Dnes je jednou z nejúspěšnějších horolezkyň v zemi. Je spolumajitelkou obchodu se sportovními potřebami a maminkou dospělého syna.

Jak ženu napadne být horolezkyní? V patnácti jsem viděla v televizi film Horolezci a řekla jsem si, že tohle by mě bavilo.

Jak se vám spolupracuje s muži?

Lezla jsem v ženském družstvu i v kombinovaném. A každé má své pro a proti. Je pravda, že v posledních letech jezdím do velkých hor převážně s mužským partnerem. Ale chtěla bych ještě jednou vyrazit do velkých hor s partnerkou. Snad se nějaká najde…

Co vašemu nebezpečnému koníčku říká rodina? Manžela jsem poznala v patnácti letech, kdy už nějaký rok lezl. Takže celý můj lezecký vývoj zná. Když jsme se vzali, byla jsem v té době v reprezentaci, a tak věděl, že toho hned tak nenechám. Máme spolu vylezeno mnoho cest v Tatrách i Alpách. Dokonce se mnou vyrazil i na Pamír, ale jeho aklimatizace byla pomalejší, tak se tam dost trápil. Po návratu prohlásil, že velké hory nemusí. Takže spolu lezeme v Tatrách a na skalách. V posledních letech se k nám přidal i syn s kamarády. Musím ale zdůraznit, že všechny výjezdy do Himalájí jsem mohla podniknout jen díky veliké tolerantnosti mého manžela. Za to mu jsem moc vděčná.

Liší se vybavení žen od toho mužského? Snad jen spodním prádlem. Dneska už koupíte velmi kvalitní oblečení i u nás. Odlišnost je často jen v tom, jestli se jedná o střih dámský nebo uni. Materiály jsou stejné.

Jak náročná byla vaše poslední expedice, kdy jste zdolali osmitisícový vrchol Cho Oyu? Letos jsme měli v plánu vylézt bez kyslíku i nosičů na vrchol Cho Oyu (8201 metrů). Ten patří mezi kopce, kde se o výstup pokouší mnoho takzvaných horolezců. Jsou to většinou komerční expedice, kdy klienti mají zaplacený plný servis, včetně šerpů a kyslíku. Chtěli jsme se vyhnout těmto výpravám pod kopcem a rozhodli jsme se pro aklimatizaci na Tukuche peak (6920 metrů). Bohužel ten jsme kvůli monzunu nevylezli, ale aklimatizace proběhla. Spali jsme dvě noci ve výšce více než šesti tisíc metrů. Pak jsme se vrátili zpět do Kathmandu a odpočinku odjeli na Cho Oyu. Do základního tábora jsme dorazili 26. září a 1. října jsme byli na vrcholu. Celý výstup jsme podnikli bez kyslíku, bez šerpů a bez návratů do táborů. A taky jsme měli štěstí. Po našem vstupu do Tibetu čínská vláda zavřela hranice.