Ve Frýdku-Místku pracuje mnoho žen v zaměstnáních, která se mohou zdát ryze mužská. Třeba mezi policisty je čtyřiačtyřicet žen z pěti set lidí. Mezi nimi dělá i třiadvacetiletá Jana Homolová. Ta začínala
před čtyřmi lety u cizinecké, dnes je u dopravní policie. A i když jí každý den nejde o život, na silnici si užije svoje. „Chování je u každého řidiče jiné. Někteří vidí chlapa v uniformě a už jsou nepříjemní. Mají v sobě tu automatickou nenávist k policii.
Když tam potom přijdu já, tak se chovají hezky,“ popisuje Homolová. Stejně časté jsou situace, při kterých policisté narazí na člověka, který ženu v uniformě neuznává jako policistu. „Takoví lidé zase ignorují mě. Chlap má u spousty řidičů respekt, protože je vysoký a silný. Díky tomu někteří agresoři
nic nezkoušejí a zůstanou za volantem,“ líčí Homolová.
Třiašedesátiletý Radim Vojtíšek dělal u policie čtyřicet let a pamatuje si období, kdy ženy v uniformě nepracovaly. „Dělal jsem strašně dlouho šéfa obvodního oddělení v Palkovicích. Měli jsme tam staré,
dřevěné záchody, na které by žena asi nesedla. Taky by se policistky musely sprchovat a převlékat v jedné místnosti s muži,“ vzpomíná Vojtíšek na to, co nejvíce ženy odrazovalo. Dnes se všechny služebny dávno přizpůsobily oběma pohlavím.
Podle mluvčího policie Ivana Žurovce pracují ženy mezi frýdecko-místeckými policisty hlavně v klidnějších odděleních. „Policistky máme vesměs na dopravním inspektorátu, obvodním oddělení nebo mezi kriminalisty,“ říká Žurovec.
Chlapů se dítě bálo
Z padesáti lidí u frýdeckomístecké městské policie je sedm žen. Z toho jedna dělá psovodku, dvě jsou pochůzkářky, tři sedí na dispečinku a třiatřicetiletá Lenka Biolková má na starosti prevenci kriminality.
„Když jsem se rozhodla nastoupit k policii, tak to určitě nebylo proto, abych lovila chlapy na uniformu. Baví mě prostě práce s lidmi a pomoc dětem,“ říká Biolková.
Zažila už řadu situací, kde bylo vidět, jak důležitá je její práce. „Měli jsme výjezd do hospody, kde byla opilá matka, která měla u sebe dvouleté dítě. Odvezli jsme ji i s chlapcem k nám na služebnu. O to malé se někdo musel postarat, než přijeli lidé ze sociálky. Dítě brečelo, než jsem k němu přišla,“ líčí
Biolková, se kterou se chlapec cítil bezpečně. Ostatních policistů se dítě bálo. „U opilých výtržníků jsou
zase určitě lepší chlapi. Když přijedu já, jsou opilci drzí. Pak dojedou kolegové a oni se chovají jako beránci,“ vysvětluje Biolková. Strážnice mají oproti mužům jedinou povinnost navíc.
„Musíme si kupovat boty a sukně. Ostatní oblečení policie nakupuje hromadně,“ přibližuje Biolková.
Záchrana v červeném
Jedinou funkcí u záchranářů, kterou nikdy nedělala žena, je řidič. To tvrdí šestačtyřicetiletá Milena Hubeňáková, která pomáhá lidem už od střední školy.
„Když jsem k záchranářům nastoupila, dělaly tady hlavně ženy. Dneska nás mužská populace trochu vytlačuje,“ směje se Hubeňáková.
Její slova potvrzuje mluvčí záchranářů Lukáš Humpl. „Na Frýdecko-Místecku máme padesát žen ze 160 pracovníků. Nejvíce jich pracuje jako operátorky a záchranářky ve výjezdových skupinách. Třináct žen
dělá lékařky,“ počítá Humpl. Hubeňáková patří k výjezdové skupině. Při nástupu do služby zkontroluje sanitku, třináctikilogramový batoh s lékárničkou a obleče si stylovou červenou uniformu. „Ta je nesrovnatelná s tím, co jsme nosili kdysi. Byli jsme celí v bílém a na sobě jsme měli šusťákové bundy,“ vzpomíná Hubeňáková.
Ženy záchranářky jsou důležité. Ukazuje se to hlavně, když pomáhají starším lidem a dětem. „Nikdy nezapomenu, jak jsem jednou vezla znásilněnou dívku. Ta měla panický strach z našeho řidiče. To je přesně ten případ, kdy chlap prostě neobstojí,“ líčí Hubeňáková. V devatenáctém století by ženu například v uniformě policisty člověk na ulici nepotkal.
Podle historika Petra Juřáka to bylo hlavně proto, že toto zaměstnání bylo velmi náročné. „Ta práce byla hodně nebezpečná, navíc policisté museli vzbuzovat autoritu už svým vzhledem,“ vysvětluje Juřák.
Někteří strážníci ženy neberou
Strážnic u městské policie není moc. Podle jejich ředitele Milana Sněhoty je někteří policisté stále neberou moc vážně.
U policie jste skoro dvacet let. Nebyly ženy v uniformách důvodem, proč jste ke strážníkům šel?
Kdybych tvrdil, že se mi ženy v uniformě nelíbí, tak lžu. Ale neměl jsem jedinou přítelkyni, která by byla
policistkou. Ke strážníkům jsem šel z jiných důvodů. Někteří chlapi zastávají názor, že na práci u policie žena nestačí. Já tam žádné rozdíly nevidím.
Kam byste policistku nikdy neposlal?
Určitě nemají co dělat u rvaček. Takové situace jsou těžké i pro svalnaté chlapy.
Co musíte u strážnic řešit zvláštního oproti mužům?
Snad jedině oblečení. Košile, kalhoty i boty kupujeme hromadně. Pro sukně a boty menších velikostí si musí strážnice zajít sama.
