Židé v dějinách regionu? Lichváři i uznávaní podnikatelé

Historie byla k Židům z Břeclavi a Hodonína nemilosrdná. Přesto po nich zůstalo víc než jen vzpomínky v kronikách.

Obě města mají bohatou židovskou minulost, přesto teď v Břeclavi a Hodoníně nežije žádná z původních židovských rodin. A to Břeclav dokonce svého času patřila k největším židovským obcím v českých zemích. Některé rodiny skončily za války v koncentračním táboře, jiné se odstěhovaly daleko od původního domova.

Rabi Löw byl i v Břeclavi

První usedlíci židovského původu a vyznání přišli do nejjižnějšího cípu Moravy už roku 1424, když je vrchnost vypověděla z Vídně. „V roce 1572 se v Břeclavi konala dokonce takzvaná generální synoda (shromáždění - pozn. red.) moravských Židů. Předsedal jí zemský rabín z Mikulova Jehuda Löw ben Becalel, podle pověsti tvůrce legendárního Golema,“ sdělila etnoložka a historička břeclavského městského muzea a galerie Alena Káňová.

V roce 1670 povolila vrchnost židovskému obyvatelstvu trvalý pobyt i stavbu synagogy. Byl to vstřícný krok, na druhou stranu ale byly životní podmínky Židů stále velmi tíživé. Na začátku 18. století třeba žilo ve dvanácti břeclavských domech hned třicet židovských rodin.

„Velmi těžkou ránu pro ně znamenalo přijetí familiantského zákona v roce 1727, který určoval, že se smí oženit pouze nejstarší syn v každé rodině. Každá židovská obec měla navíc daný i maximální počet rodin. Pro Břeclav tak bylo v roce 1726 stanoveno číslo šestašedesát, pro celou Moravu pak 5106,“ uvedla Káňová.

Podle ní neměli břeclavští Židé zrovna ideální vztahy s ostatními obyvateli města. „Když na konci 18. století museli Židé přijmout německé příjmení a vybrat si také křestní jméno ze seznamu 109 mužských a pětatřiceti ženských, začali se stále víc přiklánět k německé kultuře. Hlavně mluvili německy, a tak je Břeclavané neměli příliš v lásce. Zákony jim navíc neumožňovaly chovat hospodářská zvířata, aby ostatním lidem nebrali práci, a tak mohli být jen vetešníky nebo lichváři. Za to je ostatní neměli rádi, protože byli poměrně bohatí,“ přiblížila poměry v Břeclavi Káňová.

V polovině 19. století dostali Židé plná občanská práva a zapojili se do společenského života. Ze židovských rodin prosluli v regionu zejména Siskindovi, Bittnerovi a hlavně Kuffnerovi, kteří měli pronajatou břeclavskou knížecí palírnu.

„Město jim pronajímalo obecní pozemky a vybudovali i cukrovar, tehdy největší v habsburské monarchii. Místní Židé ovládli i břeclavské trhy s obilím. Kuffnerovi pak založili další obrovský cukrovar na Slovensku,“ vyjmenoval břeclavský archivář Emil Kordiovský.

Přestože v Břeclavi žilo mnoho Židů, většinu času nebyli ve městě ti ortodoxní. Jediný jejich příliv město zažilo za první světové války, kdy v něm našlo dočasný azyl několik desítek ortodoxních Židů z Haliče a Bukoviny.

Konec v Terezíně

V Hodoníně žili Židé od 16. století. Tragický závěr jejich komunity ve městě přinesla nacistická perzekuce v letech 1939 až 1945. Židé tehdy postupně přišli o všechna práva, majetek a nakonec i životy. V lednu 1943 byli všichni obyvatelé židovského vyznání z Hodonína odvlečeni do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů na východě, kde jich zahynulo přesně 222.

„Po druhé světové válce židovská náboženská obec nakrátko obnovila činnost, ale v roce 1962 se změnila v pouhý synagogální sbor. I ten pak ale v roce 1976 zanikl,“ přiblížil konec židovství v Hodoníně historik Jaroslav Klenovský.