V největším průzkumu mezi tisícovkou Olomoučanů odborníci zjišťovali, s čím jsou lidé spokojeni a které věci by naopak zlepšili.
„Předpokládali jsme, že jejich názory ovlivní, zda jde o rodinu či bezdětné, jaké mají příjmy, jakou politickou stranu preferují, nebo ve které městské části bydlí. Překvapilo nás, že tomu tak není. Nejvýznamnějším faktorem byl věk. Je tedy nutné respektovat potřeby všech skupin a nepodporovat jen některé,“ říká socioložka Klára Janoušková, která průzkum zpracovala.
Bezpečnost a doprava
Když měli lidé uvést některou oblast, kterou by chtěli zlepšit, dvaapadesát procent jich označilo na prvním místě bezpečnost.
„Nevíme, co za obavami Olomoučanů stojí. Jestli je to obecný pocit nebo nějaká osobní špatná zkušenost,“ říká další z autorů průzkumu Daniel Topinka.
Druhým nejčastěji jmenovaným problémem byla doprava. Zatímco mladí lidé upozorňovali zejména na nedostatek parkovacích míst v centru města, starším naopak vadí stále větší automobilový provoz a chtějí, aby radní tento problém co nejrychleji vyřešili.
Rozdílné představy panují o způsobu trávení volného času. Možnost koupání nebo výstavbu nových in-line stezek preferují převážně mladí lidé do sedmadvaceti let. Také nedávné otevření olomouckého aquaparku vítají především lidé do dvaačtyřiceti let, zatímco starší generace takové nadšení nesdílí.
Sociologové chtěli znát i názory lidí na využití starých průmyslových areálů ve městě. „Mladá a střední generace by je využila k volnočasovým a sportovním aktivitám, naopak starší lidé by tam raději viděli například sociální byty nebo ubytování pro seniory,“ uvedla Janoušková.
Příliš hlučné centrum
Je tedy možné sladit mnohdy rozdílné potřeby seniorů a mladých lidí? Například starousedlíci si stěžují na bydlení v centru Olomouce a chtějí z něj pryč, protože je tam velký hluk. Mladší lidé naopak oživení centra vítají a rušná atmosféra jim nevadí.
Lidem znepříjemňují život i zdánlivé maličkosti. „Už špatně chodím. A zelená pro chodce svítí jen chvíli, takže mám problém přejít přes silnici,“ vysvětluje sedmdesátiletá Božena Koutná.
Pro seniory je také důležité, aby nezanikly obchody v místě bydliště, protože cestování do obchodních center za městem je pro ně komplikované.
„Mnohdy jde o maličkosti. Potřebují lavičku, kde by si mohli sednout. Aby nebyla špinavá nebo se na ní neválel opilý bezdomovec,“ říká ředitelka olomoucké Univerzity třetího věku Naděžda Špatenková.
Kam s kočárky?
Na překážky ale narážejí i rodiny s malými dětmi. Přestože se situace postupně mění k lepšímu a cestování s kočárkem je díky nízkopodlažním spojům pohodlnější, společnost nevychází ženám s malými dětmi příliš vstříc.
„Na některých obchodech nebo kavárnách stále visí cedule s přeškrtnutým kočárkem. Asi o matky s dětmi nestojí,“ říká jednatřicetiletá Klára Vítečková z Olomouce. „Další obchody mají regály tak blízko u sebe, že mezi nimi s kočárkem neprojedete, v řadě restaurací chybí dětské židličky,“ vypočítává Vítečková.
I přes současný babyboom bude v příštích letech v Olomouci přibývat starších lidí. Dá se s tím dopředu počítat například v novém územním plánu, který radnice připravuje?
„Možnosti územního plánu jsou v tomto případě omezené. Přitom při plánování zastávek u nových tramvajových linek městské dopravy bychom měli s věkem obyvatel počítat. Pro ty starší je těžké se dopravit do větších vzdáleností. Taky například můžeme navrhnout plochu pro bydlení nebo rekreaci, ale jejich konkrétní využití už neovlivníme,“ vysvětluje architekt Jakub Kynčl.
Sladit požadavky několika generací je přesto podle sociologů možné. „Město to musí řešit cíleně, aby opatření bylo přijatelné pro obě strany. Když například seniorům vadí hluk ze hřiště, je možné ho umístit dál od obytné zástavby,“ míní socioložka Klára Janoušková.
