Život na vsi začíná a končí v hospodě. Při fotbale i hasičských akcích | E15.cz

Život na vsi začíná a končí v hospodě. Při fotbale i hasičských akcích

Petr Gono, Lenka Holá

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Obyvatelé vesniček se moc nebaví. Starají se hlavně o svá hospodářství a občas jdou na fotbal.

Vesnický sál zaplněný při diskotéce k prasknutí? Kdepak, v malých obcích to neplatí. Důvod je prostý. Lidé na zábavu nemají čas. Přesto ale kulturní vyžití nezaostává.

„Během roku připravujeme několik akcí. Ať už jde o stavění máje, nebo rozsvěcení vánočního stromečku,“ říká starostka Jitka Tůmová z Perninku.

K ní se přidává i další ze starostů Zdeněk Lakatoš z Abertam. „Podporujeme Sbor dobrovolných hasičů, fotbalový klub a pořádáme poutě,“ říká Lakatoš.

Fotbal jasně vládne

Téměř v každé vesničce je fotbalové hřiště. Bohatší kluby a větší městečka hrají krajské soutěže, ta menší pak okresní. Sokol Pernink, RZ Abertamy a Strunal Luby sbírají body v okresním přeboru. TJ Počerny ve III. fotbalové třídě.

„Fotbal je pro mě zábavou a odpočinkem zároveň. Jednou týdně se scházíme na tréninku a o víkendu hrajeme mistrovská utkání,“ říká perninský Jan Janda.

Taktickou přípravu na zápas mají se spoluhráči v hospůdce. „Před utkáním se sejdeme a řekneme si, jak budeme hrát. Nejsme žádní profesionálové a ani nemáme čas se fotbalu víc věnovat. Všichni máme povinnosti v zaměstnání. A kdo má barák, nalítá se kolem něj a taky toho času víc nemá,“ dodává Janda.

Jeho slova potvrzuje i fotbalista Strunalu Luby Antonín Mlčoch. „Do práce teď musím daleko dojíždět. Momentálně pracujeme s partou na stavbě v Ústeckém kraji a domů jezdíme jen na víkendy. V sobotu odpoledne máme zápas, po něm si jdeme někam sednout. Jde nám samozřejmě o vítězství, ale když se to náhodou nepovede, tak rozhodně netruchlíme,“ říká Mlčoch.

Dá se tedy říci, že fotbalový zápas začíná a končí v hospodě? Oba hráči přiznávají, že ano. „Jak jinak. Je to pro nás zábava a nejvíce se bavíme v hospodě,“ shodují se.

Hasiči jako brigádníci

Sbory dobrovolných hasičů fungují na několika úrovních. Od těch profesionálních, až po jednotky, které k zásahům někdy ani nevyjedou. Nemají totiž potřebné vybavení a peníze na nákup techniky. Do druhé skupiny patří například Sbor dobrovolných hasičů v Abertamech. Jejich zásahová Praga V3S už něco pamatuje a neumožňuje rychlý zákrok.

„Všem je jasné, že kluci nemohou být někde první. Důležité pro nás je, že vůbec vyjedou a na místo určení se dostaví,“ tvrdí starosta Abertam Zdeněk Lakatoš. „Naší snahou je koupit nějaké slušné zásahové auto. Hasiči jsou a měli by být naší chloubou na všech úrovních. S tím vybavením, které momentálně mají, to prostě nejde,“ doplňuje starosta.

V Krušnohoří je řada obcí, které se mohou pochlubit hasičským sborem. Dobrovolníky využívají při pořádání různých kulturních a společenských akcí. V Perninku by se například bez jejich účasti neobešla tradiční slavnost stavění máje a pálení čarodějnic.

„Kluci se v podstatě postarají o všechno. Májku dovezou, nazdobí i postaví. Pak ji samozřejmě celou noc hlídají,“ říká perninská Tereza Machová, která má v rodině dva hasiče, manžela a švagra.

Sbor dobrovolných hasičů z Perninku má velice slušné vybavení a zázemí. Proto je také pravidelně vysílán ke všem událostem, u kterých hasiči zasahují. Trojice dobrovolníků Mach, Mikeš a Pošva pracuje v jednom autoservisu.

„Náš zaměstnavatel je z toho trochu nešťastný. Protože když nám zahoukají poplach, tak všichni tři vystřelíme z dílny a jedeme k zásahu. Už se nám několikrát stalo, že jsme se do práce nevrátili, protože se zásah protáhl na několik hodin,“ popisuje život hasičů Jiří Mikeš.

Návraty jednotek dobrovolných hasičů od hořících domů či stodol končí obvykle v hospodách. „Měli jsme jednoho hospodského, který nám otevřel i ve tři hodiny ráno. Celý den a půl noci jsme hasili hořící stodolu. Vyschlo nám v krku, a tak jsme k němu zašli. Chápal to, i on byl členem výjezdové jednotky,“ vysvětluje Mach.

Domácí hospodářství

Většina lidí na vesnicích hospodaří na svých pozemcích a chová zvířata. Mají k tomu ideální podmínky. Například Jitka Holá z Plesné hospodaří na obrovské zahradě. „Když máme dobrý rok, tak sklidíme několik pytlů brambor, dvě stě kilo jahod a nepřeberné množství ovoce a zeleniny,“ chlubí se Holá.

Většinu úrody se svojí rodinou spotřebuje. Pulty s marmeládami a kompoty v obchodních domech míjí bez povšimnutí.

„Z jahod si uděláme marmeládu, manžel z jablek pálenku. A první brambory kupujeme až na jaře. Většinu z úrody ale rozdáme dětem, které žijí ve městě. Snažíme se jim pomáhat, jak se dát,“ popisuje hospodyně.

I ona se svým mužem jde čas od času do hospody. „Manžel hrával fotbal, takže si tam jde popovídat s bývalými spoluhráči a kamarády. Ale důvodů je víc. Nejednou jsme se domluvili se sousedy, že si vyměníme samce králíků, nebo se bavíme o naší úrodě. Komu co vyrostlo a tak,“ popisuje Holá.

Králíci vyjdou nejlevněji

Chov králíků je na vesnicích momentálně hodně rozšířený. „Míval jsem i prasata a drůbež. Jenomže šrot i obilí jsou drahé. Chovat králíky stojí míň peněz. Stačí jim seno a nějaká ta zelenina,“ říká Jindřich Mach.

Jenomže chov králíků je náročnější na čas. „Celé léto se musím ohánět, abych měl dost sena a mohl králíky v zimě krmit. Dělám na několika loukách a zahradách,“ vysvětluje Mach.

V úrodnějších krajích, jako je povodí Ohře, se pěstitelům daří více. „Celé léto jsme venku. Zahradu máme dost velikou na to, abychom ji dokázali maximálně využít,“ raduje se z vesnického života Marián Fedorek z Kyselky.

Na zábavu nejsou peníze

Obce se snaží pro své obyvatele vymýšlet zábavu. Pořádají několikrát do roka různé poutě, slavnosti a setkání. „Bohužel vše je o penězích a těch moc nemáme. Proto si nemůžeme dovolit pořádat zábavu každý měsíc,“ říká starostka Tůmová z Perninku.

Přesto se obec na mnoha akcích podílí. „Jednou do roka pořádáme ples, den dětí a vánoční koncert v kostele. Pro lyžaře upravujeme běžecké tratě. Po výstavbě haly u základní školy se snažíme podporovat i různá sportovní vyžití, jako je volejbal, nohejbal nebo v poslední době populární zumba,“ vypočítává Tůmová.

Chataři odpočívají

K vesnicím patří i chataři. Ti z velkoměst do hospod moc nechodí. Unavení z hluku sídlišť čerpají sílu v klidu svých domků. Například manželé Dietlovi se mezi lidmi ve vsi objevují jen o zábavách, při stavení máje nebo rozsvícení stromečku při prvním adventu. „Já si jezdím do Perninku odpočinout. Lidí mám za celý týden dost,“ říká Dietl.

Jednou z výjimek je Jiří Veselý z Karlových Varů, který také jezdí volné dny trávit do Perninku. Toho ale v hospůdce potkáte. „Moje manželka je místní. Já jsem takzvaný lufťák, ale rád si s ostatními popovídám,“ tvrdí Veselý.

Ve vesnických hospodách se lidé nejen baví, ale i prodávají a nakupují různé věci. Stačí se zastavit u toho správného stolu a hned má člověk k dispozici zedníka nebo elektrikáře. „Domluvil jsem se s chlapama, že mně dají dřevo. Potřeboval jsem pár metrů do krbu, až budeme s manželkou trávit na Hřebečné jarní prázdniny. V hospodě na vsi se opravdu dá sehnat všechno,“ přiznal Karel Vondráček z Prahy.

ZÁBAVA NA VESNICI

* Poutě Každá z menších či větších obcí pořádá během roku slavnosti.
Počínaje historickou poutí v Abertamech, přes hraniční slavnosti v Lubech a konče například Country zábavami ve Velichově.
* Hasiči Dobrovolní hasiči fungují jako záchranáři, ale také jako pořadatelská a organizační služba u všech větších akcí, které se konají na vesnicích.
Vše vykonávají zdarma.
* Hospody Centrem všeho dění na vsi byla, je a bude hospoda. Kromě zábavy v ní zájemci najdou dělníky, kteří pomohou s různými opravami, nebo tam lze dohodnout výměnné obchody.
* Kina Malá kina dotují obce, promítají v průměru jednou týdně. Premiéra jakéhokoliv filmu je sice o několik týdnu později, ale o to je levnější vstupné. Někdy až o sedmdesát procent oproti multiplexům ve velkých městech.
* Zájezdy Obce a různé spolky podnikají výpravy za zábavou. Například jezdí do divadel v Praze na muzikály či opery nebo na fotbalová a hokejová utkání.

Autor: Petr Gono, Lenka Holá

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video