Přespávali tu slavní herci, nocleh v něm našly rodiny, které přijížděly na vojenské přísahy čerstvých mladíků. Střechu nad hlavou poskytl i mileneckým dvojicím, které se tu tajně zavíraly před světem.
Filmy, Rusové a vojáci
Hotel Palcát je dalším z táborských symbolů osmdesátých let. Před dvaceti lety zažil svůj zlatý věk. Sedmička mu věnuje třetí díl retroseriálu.
Sedmnáct pokojů na každém ze čtyř pater, k tomu navíc obrovský sál, restaurace, kavárna i vlastní klub. Vše zastřešené třemi hvězdičkami. Hotel Palcát měl v době své největší slávy sto dvacet zaměstnanců. Před recepcí vítala hosty obří dubová plastika, vše uvnitř bylo barevně sladěné do hnědožlutých tónů.
Zákazníkem, který velice ovlivnil chod hotelu, byl Filmexport. Patřil k podnikům zahraničního obchodu. Na starosti měl prodej českých a slovenských filmů především do východního bloku.
„Jednou do roka se pracovníci Filmexportu sjížděli právě v Táboře. Palcát díky němu získal do svého velkého sálu promítací kabinu na vysoké úrovni, navíc tu fungovalo tlumočnické zařízení, které ve své době nemělo obdoby,“ vysvětluje Jana Matyášová. Jako recepční tu v osmdesátých letech začínala, v hotelnictví pracuje dodnes.
Kinokavárna jako lákadlo pro Táborské fungovala v neděli a v pondělí. Stoly v sále měly lampičku, a když chtěl někdo obsloužit, stačilo rozsvítit. Za vstup se platilo dvacet korun.
Z typických hostů se nedá opominout ruská klientela. „Nejezdili sem žádní bohatí Rusové. Byla to zvláštní setkání s lidmi, kteří třeba poprvé v životě uviděli propisku nebo neuměli jezdit výtahem,“ popisuje Matyášová.
Do třetice byl Palcát spojený s vojáky. „Armáda se podílela i na dostavbě hotelu. Pro vojáky tu bylo celé jedno patro,“ vzpomíná Matyášová.
Jednolůžkový pokoj stál v té době šedesát korun, dvoulůžák devadesát a za dvoupokojové apartmá zaplatili zájemci sto padesát korun.
Měl být top
V osmdesátých letech lidé kolem hotelu chtěli, aby se Palcát dostal mezi řetěz Interhotelů. To se nepovedlo. „Aby se Palcát mohl dostat pod Interhotely, musel by mít restauraci v první cenové skupině, a to neměl. Jako luxusní byl ale zřízený noční P-klub,“ vysvětluje Jana Matyášová. Restaurace druhé kategorie byla zaměřená hlavně na českou klasiku – Katův šleh, smažák nebo řízek se salátem se vybaví většině Táborských. V nabídce nechyběla ani zabijačková polévka za celých padesát haléřů. Restaurace lákala také na minutky, tatarský biftek stál dvanáct korun, steak vyšel na pětadvacet. Kuchyně se pyšnila mikrovlnnou troubou obřích rozměrů, na kterou se v osmdesátých letech chodili koukat z okolí.
Gottovi zatopili
Palcát využívaly slavné postavy tehdejšího showbyznysu. Při natáčení známé estrády v táborském divadle Možná přijde i kouzelník tu přespávali Helena Vondráčková, Hana Zagorová nebo Josef Dvořák. O probdělé noci se v hotelu postarala také kapela Fešáci.
„Dřív existovaly výluky, třeba masová nebo tepelná. Právě při jedné z nich, když se netopilo, přespával v Palcátu Karel Gott. Vymínil si, že se musí zatopit za každou cenu, nemohl si dovolit nastydnout. Takže jsme volali generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ, jestli můžeme porušit výluku,“ usmívá se dnes absurdní situaci Jana Matyášová. Karel Gott nakonec vyhrál a spal v teple.
Místní nepřesvědčil
Hotel patřil podle Matyášové ve své době ke špičce v Táboře i v celém kraji. Jak se ale zapsal u místních?
„Lidi táhla kinokavárna, tam se stály fronty na lístky, do Péčka se chodilo hodně tancovat. Palcát mám ale spojený s tanečními,“ říká Jindra Nezvedová. Víc ji ale zlatá léta Palcátu neříkají. Podobně hodnotí hotel v osmdesátých letech i Hana Hořejší. „Chodili jsme tam za zábavou, do kavárny, do Péčka na disko, vybaví se mi také plesy v Palcátu. Nikdy se mi ale moc nelíbil, byl to takový panelák. Když kvůli němu zbourali původní domy, moc jsme to nevítali,“ uzavírá Hořejší.
