Zlatokopové vyrušili zeleného čerta. Skončili v pekle | E15.cz

Zlatokopové vyrušili zeleného čerta. Skončili v pekle

Bylo nebylo, za sedmero řekami... Také Mladá Boleslav má své pověsti.

Zpestřením průvodcovského výkladu na hradech a zámcích jsou poslední dobou tajemné příběhy a báje. Profesionálové či brigádníci seznámí příchozí s fakty z historie, ale nevynechají ani pověsti a lidová vyprávění.
Za dávných časů, když ještě v naší zemi panoval mocný král, žil na boleslavském hradě poslední rytíř. Tak začíná pověst o šlechtici a zlatém jezeře. Spanilý rytíř, o němž vypráví, byl chamtivý. Jeho touha po bohatství se mu vymstila. Při hledání úkrytu pro poklad se nadobro ztratil ve spletitých chodbách pod hradem. Od té doby se povídá, že v podzemí hlídá zlaté jezero.

Černá paní

O rytíři píše Zdeňka Šeráková, ještě pod jménem Kuhnová, v knize nazvané Pohádky a pověsti z Mladoboleslavska. „Materiálů mám hodně, i na pokračování,“ říká Šeráková. Nejzajímavějším příběhem, o kterém se dočetla v archivu Muzea Mladoboleslavska, je podle ní pověst o černé paní. „Je opravdu výjimečná. Všude jinde se vyskytuje bílá paní. Na Mladoboleslavsku je černá a k tomu zlá. Také o ní bych chtěla napsat v další knížce,“ vysvětluje Šeráková.
Při hledání podkladů v archivu se spisovatelka dozvěděla i jiné kuriozity. Například to, že některé pověsti mají více variant. „Třeba loupežník Babinský byl všude po Česku. I u nás. Žil v lesích mezi Mladou Boleslaví a Mnichovým Hradištěm. Pověstí je několik,“ uvádí Šeráková.
Mladá Boleslav a její okolí je spojené s pověstmi, které se tradují napříč staletími. Patří mezi ně i ta o pokladu pod Michalovickou Putnou.

Michalovický poklad

„Jediný poklad, který se tam našel, byl džbán s mincemi z dob Rudolfa II. Bylo to v roce 1911,“ tvrdí kastelán Michalovické Putny Jindřich Košvanec. Podle jedné z variant hledalo poklad šest alchymistů. Při odstřelu skály je zavalily kameny a jejich duše jsou stále na zřícenině. Ale nestraší. Také se říká, že jiní hledači probudili zeleného čerta. Ten se rozlítil a stáhl je do pekla. „Zelený čert vznikl z toho, že střelný prach obsahoval příměsi. Když se zapálil, kouřil zeleně,“ vysvětluje Košvanec.
Proč pověst vznikla? „Věž hradu praskla. Nikdo neví, proč a jak k tomu došlo. Zlatokopové možná skálu odstřelovali, aby se dostali pod věž. To je však nesmysl. Kdyby chtěli hledat poklad, šli by vchodem do věže, který byl tak čtyři metry nad zemí. Stačil by jim žebřík a mohli kopat uvnitř. Tak proč odstřelovat skálu?“ spekuluje Košvanec. Poklad tam podle něj nemá po kom být. Poslední pán z Michalovic Jindřich Kruhlata bydlel na boleslavském hradě. Na Michalovicích byl jen správcem. V roce 1468, kdy zahynul v bitvě, hrad přešel do vlastnictví Tovačovských z Cimburka. Ti nechali stavbu zchátrat,” míní Košvanec. „Zůstal jen holý hrad. Takže tam ani žádný poklad být nemůže. Na Michalovicích nebyl důvod něco schovávat. Jeho obyvatelé se normálně odstěhovali. Hrad pro ně byl malý a studený. Takže Michalovice nechali svému osudu,“ říká Košvanec.
Věž praskla z úplně jiného důvodu. „Hrad chátral, postupně se zřítily stropy a krovy shnily. Na zdi pršelo, voda v zimě mrzla ve škvírách. Stačil úder blesku. Protože má třímetrové zdi, tak zůstala stát a nezřítila se,“ vysvětluje Košvanec.
Podle sbírky pověstí Zdeňky Šerákové hledače kameny po výbuchu zavalily a jejich duše dodnes poklad hlídají. Mezi další tajemství hradu patří i záhadné podzemní chodby, o kterých se vypráví, že vedou pod hladinou Jizery až pod mladoboleslavský hrad. Údajně tamtudy mohli lidé v době nebezpečí uprchnout.
Podle pověsti vznikla řeka Jizera prokletím královny víl. Miloval ji kouzelníkův syn Krakonoš a nosil jí drahé kameny, které kradl otci. Když to čaroděj zjistil, rozzuřil se. Jizeru proměnil v řeku a svého syna v dlouhé pohoří. Spolu s nimi proklel všechny víly, ze kterých se staly malé potůčky. Dodnes se v kraji vypráví, že na březích Jizery lidé nacházejí vzácné kameny. „Pověst o víle Jizeře je asi jediná, kterou znám. Milovali se s Krakonošem, synem čaroděje. Ten je proklel. Příběh mi kdysi vyprávěla teta, u které jsem byl na prázdninách,“ vzpomíná pětašedesátiletý Zdeněk Šírán z Mladé Boleslavi.

Houska, brána do pekla

Asi nejznámější pověst na Boleslavsku pojednává o pekle a hradu Houska. Podle legendy byl postavený na skále, kterou vedla průrva až do pekla. Nad trhlinou stojí hradní kaple. Říká se, že je tam v podzemí množství chodeb, v nichž jsou pohřbené kostry „nelidí“. Místo, kudy tam lze vstoupit, mělo být označené nad hradní bránou. Ale ta už neexistuje.
Podle Aleše Česala a Milana Doležala, autorů článku Díra do pekel, či přestup do jiné dimenze? z časopisu Fantastická fakta je možné, že ještě předtím, než vznikl hrad Houska, bylo místo natolik zvláštní, že poutalo pozornost někdejších vládců. Snad tam byla či stále je brána do jiného světa. Jeho obyvatelé se prý od lidí natolik liší, že naplňují představu o bytostech z pekla.

Sedm pověstí

1. Železná hůl z hradu Dražice. Když se z hradu stala časem zřícenina, rozhodli se loupežníci z blízkých lesů, že se na ni odstěhují. Bylo to ideální místo pro úkryt jejich lupu. Jednoho rána tam objevili kouzelnou železnou hůl. Ta vydala poklad pokaždé, když se s ní třikrát uhodilo o zem. Netrvalo dlouho a lidé loupežníky vyhnali a hůl dobře schovali.

2. Duchové a tajemná chodba na Michalovické Putně. Poklad pod věží Michalovické Putny lákal mnoho hledačů cenností. Několik z nich přišlo při hledání o život, když odstřelovali skálu, kameny je zavalily a jejich duše zůstaly pod věží dodnes. Také se vypráví, že od Putny k boleslavskému hradu vede tajná podzemní chodba.

3. O zapadlém městě na Chlumu. Obyvatelé byli bezstarostní, bohatí, ale necitelní. Jednoho dne jejich město navštívil poutník, kterému odmítli poskytnout přístřeší a jídlo. Z města ho vykázali. Poutník jej proklel a to se propadlo do země. Ještě dnes, když na Chlumu položíte ucho na zem, uslyšíte hlasy obyvatel propadlého města.

4. O Boží vodě. Do městečka Pilničky zavítal mladý tovaryš. Ujal se ho uhlíř, kterého trápila nemoc manželky Bětušky. Za pohostinnost se mu tovaryš odvděčil. Řekl mu, ať pod kopcem Chlum u velkého dubu začne kopat, až se objeví pramen. Voda byla léčivá a uhlířku uzdravila.

5. O třech věžích sýčinského kostela. Kníže z Vinařic měl tři hádavé dcery. Když mu došla trpělivost, nechal každou zavřít do jedné věže. Časem se chovaly vlídně, ale otec byl neoblomný. Zachránil je až mladý vladyka s dašími mládenci, kteří si sestry vzali za ženy.

6. Tajemný dárce. Poklad v chodbách pod vinařickým zámkem nemohl nikdo najít. Podařilo se to až Aničce ze Sýčiny. Když nesla na zámek posvícenské koláče, potkala mladíka ve starodávném oblečení. Ukázal jí chodbu a věnoval mince. Od té doby se do chodby nikomu nepodařilo vstoupit.

7. Jak přišla Baba ke svému jménu. Poblíž Kosmonos žila bába s dědkem a vnukem. Jednoho dne se rozhodla sbírat bylinky v Krakonošově zahrádce. Ten je za to zaklel. Stal se z nich podlouhlý kopec. Největší je Baba, menší Dědek a nejmenší Vnuk.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!