Zlín inspiruje. V něm a také o něm tvoří spousta autorů své romány, povídky i básně. Sedmička zkoumá, jaký je zlínský literární svět a jak se zde spisovatelům daří.
I když ve Zlíně působí i cenami ověnčení literáti, u místních čtenářů se podle ankety Sedmičky nějaké velké popularitě netěší. Dvě jména přesto ze zlínského spisovatelského prostředí vyčnívají. Antonín Bajaja (na snímku vlevo) a Hana Andronikova.
Třiačtyřicetiletá Andronikova patří k mladší generaci zlínských autorů. „Je v ní určitou výjimkou, protože mladší autoři se věnují spíše poezii. Její poslední román, který je jejím osobním příběhem o boji s rakovinou, o cestě do jihoamerického pralesa a pouště ve Spojených státech amerických, má neuvěřitelný nadhled,“ chválí Andronikovou zlínský nakladatel Marek Turňa.
Zlínská spisovatelka se může pochlubit i cenou Magnesia Litera, kterou získala v roce 2002 za svůj první román Zvuk slunečních hodin. Líčí v něm osudy stavbaře pracujícího za první republiky pro firmu Baťa.
Státní cena
Ještě většího úspěchu dosáhl Bajaja. Na konci října si za román Na krásné modré Dřevnici vysloužil od ministra kultury Státní cenu za literaturu. Českých spisovatelů, kteří se mohou chlubit tímto vyznamenáním, je jen šestnáct.
Bajajův román, který vyšel před rokem, popisuje Zlín v letech po konci druhé světové války a nástupu komunistů k moci. „Je to kniha, která ve Zlíně nemá obdoby. Úžasně zachycuje kouzlo a osobitost tohoto města,“ myslí si Turňa.
I Bajaja získal za román cenu Magnesia Litera. V roce 2004 za román Zvlčení. Ve Zlíně už vidí i své následovníky. „Udělat nějaký žebříček je těžké, každý píše jinak a svým stylem. Mně osobně jsou nejbližší básníci Milan Libiger a dosud skoro neznámý Jiří Pejla. Ten teď chystá k vydání svou první sbírku,“ říká Bajaja.
Dalším zajímavým autorem ze Zlína je Zdeněk Zapletal (na snímku vpravo). Jeho knížky byly bestsellery už v osmdesátých letech. „Zapletalovy prózy byly úžasným shrnutím toho, co se tady tehdy dělo a jak se tu žilo. Velice dobře se četly. Za socialismu měly stotisícové náklady, což dnes nemá ani Viewegh. Například Půlnoční běžci, to byla kultovní kniha,“ říká Turňa.
Jeho nakladatelství Kniha Zlín právě vydává výběr z nejlepších Zapletalových románů a povídek. Pokřtí ji ve čtvrtek 11. listopadu v kavárně Loft 577. V tlusté knížce nazvané Best Of Vol. 1 čtenáři najdou román z osmdesátých let Sen na konci rána i novější prózy Kobova Garáž a Andělé a Démoni. „Jsou v ní také nové povídky, některé z nich ještě nikde jinde nevyšly,“ podotýká Zapletal.
Knihy nevynášejí
V posledních letech se knihám už moc nevěnuje. Píše hlavně scénáře k českým i slovenským televizním filmům a seriálům. „Psaním knížek bych se neuživil,“ dodává Zapletal.
Literární tvorba tak může být pro autory spíš koníček k hlavnímu povolání. Tak jako to má zlínský soudce Josef Holcman. Loni vydal pod názvem Cena facky soubor příběhů ze slovácké vesnice v padesátých letech.
Mladí raději básně
Ve Zlíně ale nepůsobí jen autoři románů. Město inspiruje i básníky. Například Pavel Petr napsal už patnáct sbírek. „Zajímavý je i jednatřicetiletý Jan Vilímek. Těžko říct, proč mladší spisovatelé píší básně a ne romány. Možná je to tím, že poezie je snazší. Můžete ji psát třeba cestou trolejbusem.
K románu je potřeba sednout aspoň na rok a nechat se živit manželkou. Také mám pocit, že dnešní mladší čeští spisovatelé umí napsat jen o tom, co sami zažili. Kdyby měl Dan Brown zažít to, co jeho hrdina v Šifře mistra Leonarda, musel by se zbláznit,“ myslí si Turňa.
Ve Zlíně vznikají i knížky pro děti. Spisovatelka Eva Eliášová sbírá valašské pohádky a pověsti, které ve svých knihách vypráví dětem současnou češtinou. Dalším autorem, který píše pohádky o Zlíně i jiné dětské knihy, je Jindřich František Bobák. Naučnější knížky ze zlínské historie vydává učitel zlínského gymnázia, výtvarník a hudebník Miroslav Černý.
