Výběr hry je dobrou dramaturgickou volbou. Současný text italského autora již hrají v Divadle v Řeznické, kde vyniká Jitka Smutná. Na menším městě ovšem rezonuje lépe než v Praze.
Diego (Ivo Theimer) jednoho parného italského dne v šedesátých letech řekne své matce (Karolina Frydecká), že je homosexuál. Ta se s tím nedokáže vyrovnat a rozhodne se jej z této „nemoci“ vyléčit.
Text je zručně napsaný. Při jeho inscenování je však třeba dramaturgicky leccos objevit, soustředit se na rovnováhu sil mezi postavami, nejmenší motivace a hlavně rytmus a výklad replik, aby se nezvrhly v pravidelné střídání křiku, proseb a vydírání. Pak se totiž představení nečekaně začne opakovat a trochu nudit.
Oživením proto vždy je příchod nové postavy, ať již Diegova partnera (Petr Halíček) či prostitutky (Veronika Kubařová). S oběma navíc na jeviště vstoupí lepší tempo či paradoxně, vzhledem k dění na jevišti, konečně napětí. Ústřední dvojice nejen že se nedokáže pochopit, ale jako by i její představitelé stáli na scéně trochu každý sám ve své velké vysněné úloze. Zvlášť Ivo Theimer navíc příliš pracuje s hereckými klišé. Snad se je bude s reprízováním snažit odbourávat, ne se do nich ještě usazovat, jak je to ovšem přirozenější.
Komorní text tvůrci umístili na velkou scénu, kde vytvořili výřez pokoje s vyrovnanými potravinami, kterými se starostlivá matka zásobuje. Díky tomu hned v úvodu o ženě divák něco ví, prostor Diega může svírat a i jeho pozdější čin se v něm proto odrazí.
Zlomatka mohla fungovat lépe. Pro boleslavského diváka však bude zřejmě stejně stěžejní silný příběh. A ten inscenaci utáhne.
Zlomatka někdy nudí
V pátek 29. ledna uvedlo Městské divadlo Mladá Boleslav v režii Petra Mikesky premiéru Zlomatky.
