Zmizely stroje, kabelky i limonády
Kabelky z Kozaku, košile z Joky nebo dřevěný houpací koník z Tvaru. Chlubily se jimi celé generace, lidé je dostávaly jako dárek a oblibu si našli i v zahraničí. Klatovské podniky, které ještě v roce 1989 prosperovaly, dnes většinou neexistují nebo omezily výrobu. Klatovská škodovka. Podnik, který dnes rozdělil lidi na dva tábory. Ti, kteří v něm tehdy pracovali, se nedokázali dodnes smířit s tím, že původní budovy zmizely a místo nich zde vyrostly hypermarkety Tesco a OBI. Jiní tento krok obhajují.
„Každý má svoji pravdu. Závod Škoda byl zastaralý, s výrobou to bylo asi také všelijaké, hlavně v souvislosti se světovou produkcí. Já jako důchodce mám zase další možnost, kde nakoupit. Nelíbí se mi ty poutače, které narušují pohled na Černou věž, ale buďme moderní. Doba jde kupředu. Snad i ti, co ve Škodovce dělali, si našli práci,“ tvrdí jeden z klatovských obyvatel na webu, který na škodovku vzpomíná.
„Já jsem kvůli zrušení škodovky přišel o práci a skoro rok jsem byl na podpoře. Bylo mi osmačtyřicet a v tomhle věku už se práce shání dost špatně,“ stěžuje si Miroslav Legner. Jméno Škodovka si zachovalo toto místo dodnes jako název nákupního centra. V době demolice budov řada lidí bojovala za zachování alespoň části původního objektu. Ani to nezůstalo na svém místě a původní podoba výrobního závodu tak zůstala jen na historických fotografiích. Škodovka měla za svou historii hned několik jmen. Prvním názvem až do roku 1945 byl Leopold Schifauer – továrna na stroje, kotlárna a slévárna. V nadcházejících letech vystřídala továrna ještě několik názvů včetně Závody V. I. Lenina a teprve až v roce 1974 byla přejmenována na Škoda n.p. Plzeň závod Klatovy.
Podobně neslavný osud stihl i klatovský Kozak. Ten byl zrušen kolem roku 2002, ale jeho bývalí zaměstnanci se schází dodnes. „V Kozaku jsem dělala od roku 1965 jako výrobní dispečer. V roce 2000 se pak podnik dostal do konkurzu a o rok později jsem šla do důchodu. Tehdy už začal správce konkurzní podstaty jednotlivé objekty rozprodávat, až nakonec Kozak úplně zanikl,“ vzpomíná Ludmila Ptáková. Dnes tu sídlí pneuservis, truhlářství a další soukromníci. Výrobky z bývalého Kozaku je možné ještě dnes koupit na internetových aukcích. Lidé je však kupují většinou jen z nostalgie, protože dnešním trendům už zdaleka neodpovídají.
Jejich cena, i když jde o kožené kabelky a další galanterii, vyjde řádově jen na desítky korun. Jeden z mála výrobních podniků s dlouholetou tradicí, který stále ještě funguje, je Joka. Klatovské košile byly stejně jako kožené výrobky vyhledávané, ale i tato firma se později dostala do konkurzu. Za více než tři miliony ji vloni koupila společnost Joss & Löwenstein.
I klatovský Tvar, který vyrábí nábytek, zůstal na svém místě. V bývalém režimu ale proslul i výrobou dřevěných hraček, které ke svým majitelům putovaly z výrobny v Chudenicích. Ta už je řadu let prázdná. „Houpacího koně z tvaru mám ještě na půdě,“ směje se Milan Kalista.
Gastronomie se v Klatovech udržela bez větších problémů dodnes. Masokombinát se sice na konci devadesátých let dostal také do konkurzu, ale už v roce 2003 vstoupil na trh s novým jménem Šumavský masokombinát, a.s. Udržela se i mlékárna, naopak porevoluční slavné limonády Klimo z klatovské sodovkárny z trhu úplně zmizely.
