Zoufalý muž hledá své dva psy
Když si na sebe zvykne člověk a pes, často mezi nimi vznikne velmi silné citové pouto. Případné úmrtí, byť je to přirozená ztráta, může toho druhého dlouhodobě poznamenat. Mnohem horší je to v případě násilného odloučení. To se stalo osmdesátiletému Karlu Háčkovi z Veselí nad Lužnicí.
„Můj vlastní syn mi ukradl mé dva milované psy – mopsíky a na inzerát je prodal nějaké paní u Jihlavy,“ postěžoval si Karel Háček.
Marně žádá svého syna, aby mu řekl, komu je prodal. „Syn mi odmítá říci, komu je prodal, prý vymazal číslo z mobilu a neví ani, jak se jmenuje vesnice, kde ta paní bydlí,“ neví si rady Háček. Proto se obrátil
na Sedmičku, aby mu pomohla jeho dva miláčky najít.
„Udělám cokoli, abych je získal zpět,“ říká odhodlaně Karel Háček. Jenže to nebude snadné. Důchodce doufá, že podle fotografie, jež je součástí článku, jeho psy někdo pozná a pomůže mu je najít.
„Ještě lepší by bylo, kdyby se mi ozvala žena, která mopsíky koupila,“ prosí o pomoc Karel Háček. Na syna spoléhat nemůže, ten je rád, že se psů zbavil, což Sedmičce i přiznal.
„Už se to nedalo vydržet. Otec se o psy nestaral, měli problémy s hygienou v nově zrekonstruovaném bytě,“ zdůvodňuje Pavel Háček, který se kontaktu na kupce záměrně zbavil, protože věděl, že bude
otec psy hledat.
na syna trestní
oznámení
Kare
Karel Háček se dokonce obrátil na policii a podal na syna trestní oznámení. „Případem se opravdu zabýváme a prošetřujeme ho jako podezření z krádeže,“ informoval táborský policejní mluvčí Miroslav Doubek. Jenže Pavel Háček nechce nic říct ani policii. Vztahy mezi otcem a synem jsou napjaté. Zatímco syn se snaží vše utajit, otec se stejně zoufale pokouší své čtyřnohé miláčky najít. Mopsíci se jmenují Ulinka a Elinka. Pro Karla Háčka byli psíci potěšením, radostí a smyslem života. „Když mi zemřela
žena, která měla chovnou stanici, zůstali mi po ní jen ty dvě mopsí stařenky,“ vzpomíná Háček. Při povodních v roce 2002 jejich dům zaplavila velká voda. Syn Pavel nechal dům zrekonstruovat a od té
doby panují mezi nimi kvůli psům neshody. „Smrdí to tu, chlupy jsou všude. Tak to být doopravdy
nemůže. Nemám už sílu ani chuť dělat tu všechno znova,“ napsal syn otci, krátce poté, když psy prodal. Aby to mohl udělat, vymyslel lest. Počkal, až jeho otec odjede z města a pak kontaktoval kupce. Ten si ihned pro psíky přijel a odvezl neznámo kam. Bohužel tento příběh má další vývoj, který
otce a syna možná navždy definitivně rozdělí. Karel Háček se rozhodl, že požádá o byt v pečovatelském domě. „Je pro mne psychicky neúnosné žít s člověkem, který neprojevil ani špetku citu ke starému a opuštěnému otci,“ napsal synovi Karel Háček. Syn přiznává, že jeho chování nebylo úplně správné. „Z mé strany to byla špatná volba, ale jediná možná,“ dodal Pavel Háček.
