Dvaačtyřicetiletý Chasin o návratu do rodného Čečenska neuvažuje. A to i přesto, že na Klatovsku už druhým rokem nemůže najít práci. Hranice České republiky překročil muž před čtyřmi lety.
Ze své rodné vlasti přišel spolu s manželkou a dětmi. Prvním městem, kde rodina našla zázemí zahrnující nejen bydlení, ale i práci, byl Havířov. O pár měsíců později se Chasin stěhoval na jih Čech, do Tábora. Ale ani tam nežila rodina dlouho. Nyní už téměř tři roky bydlí v Klatovech. „Půl roku jsem pracoval v Rodenstocku, ale pak jsem kvůli zdravotním komplikacím musel skončit,“ líčí cizinec začátky pobytu v Klatovech.
Právě operace nohy, kterou musel Chasin podstoupit, mu znemožňuje vzít jakoukoliv práci. „Byl jsem se ptát na několika místech. Hledám i přes úřad práce. Ale moc se mi nedaří. Několikrát se mi stalo, že jsem se byl zeptat na práci, ale když jsem řekl, že jsem z Čečny, omluvili se, že mají plno,“ popisuje cizinec, jak někteří zaměstnavatelé odmítají dát práci zahraničním dělníkům.
V současné době žije Chasinova rodina z podpory. „Kolik peněz máme na měsíc k dispozici, nevím. Kasu má na starost manželka, která je už třetím rokem na mateřské dovolené,“ říká Chasin, který se kvůli tomu, aby dostal v plné výši příspěvek na živobytí, každý měsíc hlásí na klatovské radnici a odpracuje třicet hodin pro obec.
I když Chasinova rodina nemá peněz nazbyt a otec rodiny už několik měsíců marně shání práci na plný úvazek, o návratu do rodného Čečenska neuvažují. „Sleduji dění ve své vlasti. Nikdy bych se tam nevrátil. Také starší děti už politiku chápou a přes internet situaci v Čečensku vidí. Bojí se. Kdybych řekl, že tam půjdu, nikdy by mě nepustili,“ dodal Chasin.
