Auf Wiedersehen, Sahra! Potížistka německé krajní levice se stahuje do zákulisí

Jedna z nejvýraznějších političek znovusjednoceného Německa Sahra Wagenknechtová odchází z politického výsluní. Chce tím uklidnit vnitrostranické spory a pomoci levicově populistické straně, která nese její jméno, přilákat nové voliče. Ačkoli se její hnutí v letošních volbách nedostalo do parlamentu, je divokou kartou, jež může v řadě spolkových zemí pomoci udržet krajní pravici v izolaci. 

Šestapadesátiletá matadorka a svého času jedna z nejoblíbenějších političek Německa minulé pondělí oznámila, že se vzdá spolupředsednictví strany Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW). Hodlá však zůstat v zákulisí, odkud chce ovlivňovat její ideové směřování.

Takto fungovala i ve své bývalé domovské straně Levice (Die Linke), kde i bez role ve vedení partaje dokázala mobilizovat voliče charismatickým vystupováním a přísliby štědré levicové sociální politiky, ale také ostrou kritikou kapitalismu či přístupu země k migrační politice a zelené tranzici.

Experti sledující politické dění v Německu nemají v této chvíli jasno, jaký dopad bude mít odchod Wagenknechtové na BSW, jež v příštím roce čekají volby v pěti německých spolkových státech. Právě tyto volby mohou rozhodnout o tom, zda má tato levicová strana na politické mapě Německa místo. Podle veřejnoprávní stanice ZDF by její odchod mohl partaj, která má aktuálně podporu tří až čtyř procent, ještě více oslabit.

V opačném případě by však BSW mohlo německou politickou scénou ještě pořádně zamíchat. Wagenknechtová totiž po léta sbírala hlasy protestních voličů, již dnes ve velkém podporují Alternativu pro Německo (AfD), kterou německá civilní rozvědka na jaře označila za pravicově extremistickou. Kvůli řadě programových průsečíků – obě strany se profilují jako sociálně-konzervativní – a podobným voličům by BSW mohlo extrémní pravici o něco oslabit.

BSW má navíc pořád šanci dostat se do parlamentu, protože po únorových volbách, kdy mu k tomu scházelo jen pár tisíc hlasů, požádalo o přepočítání. Na výsledek soudního přezkumu se stále čeká. Nestabilní koalice kancléře Friedricha Merze složená ze středopravého bloku CDU/CSU a socialistů (SPD) by tak mohla přijít o většinu a konzervativní levice by se vrátila do středu politického dění. 

Kdo šéfku nahradí?

V čele BSW má pokračovat druhá spolupředsedkyně Amira Mohamed Aliová, jíž ovšem podle deníku Die Zeit schází charisma a dostatečná autorita. Aliovou by měl doplnit ještě ekonomický expert strany Fabio De Masi, který byl minulý rok za BSW zvolen do Evropského parlamentu. I jemu se ovšem podle deníku možná nedostává manažerských schopností.

Prosincový sjezd má kromě volby nového vedení rozhodnout také o přejmenování strany. Změny přicházejí po období politických neúspěchů a vnitrostranických sporů. Straníkům podle deníku Financial Times vadil rovněž autoritářský styl Wagenknechtové při vedení partaje.

Dva kohouti na jednom smetišti

Podle loňského výzkumu Nadace Hanse Böcklera, za níž stojí německé odbory, existují určité podobnosti mezi elektorátem BSW a AfD. Obě strany se vyznačují protimigrační rétorikou a vymezují se vůči progresivním hodnotám. Podporují je hlavně voliči s nižším vzděláním, nižší důvěrou ve státní instituce a s nižšími příjmy. 

Krajní levici se daří hlavně v bývalém východním Německu, které v mnohém zaostává za západem a často samo sebe vnímá jako „chudšího příbuzného“. AfD začíná bodovat i na západě, jak ukázaly výsledky zářijových komunálních voleb v západoněmeckém Severním Porýní-Vestfálsku. Tehdy krajní pravice obzvlášť uspěla ve městech průmyslového Porúří, kdysi baštách vládní SPD. 

Pro obě uskupení je rovněž typický smířlivější postoj k Rusku. Zatímco spolupředseda AfD Tino Chrupalla Rusko nevnímá jako bezpečnostní hrozbu, Wagenknechtová chce přestat podporovat napadenou Ukrajinu a obnovit hospodářské vazby s Moskvou.

Oslabení extremistické AfD dnes patří mezi hlavní témata politické diskuse v Německu. Velkou část Němců děsí například výroky některých politiků AfD zlehčujících nacistickou minulost země nebo podezření ze spolupráce s Ruskem a Čínou.

Proto také v německé politice platí pravidlo takzvané protipožární zdi, jež jakoukoli spolupráci s AfD zapovídá. Wagenknechtová to však odmítá s tím, že izolace AfD pravicový extrém akorát posiluje, a se stranou by naopak byla ochotná vyjednávat. 

Menší zlo?

Výzkum Böcklerovy nadace odhalil, že více než pětina voličů, kteří v roce 2021 podpořili AfD, by byla ochotna volit BSW. Pokud by se BSW příští rok dařilo, mohlo by být středovými stranami vnímáno jako přijatelnější potenciální koaliční partner než krajní pravice. Takové spojenectví už existuje ve východoněmeckém Durynsku, kde BSW postavilo vládní koalici s CDU a SPD. 

Silnější BSW a jeho případná ochota vládnout s politickým středem by mohly být východiskem z hrozícího povolebního patu i v dalších spolkových zemích. Například v Sasku-Anhaltsku by AfD nyní podle průzkumů získala téměř polovinu křesel v zemském sněmu. Jedinou alternativou by v tuto chvíli byla široká koalice tří levicových stran s Merzovými konzervativci. Podobně komplikovaná je situace v tradičně levicovém Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde AfD suverénně vede s 38 procenty v předvolebních průzkumech.

V CDU existuje vnitrostranické usnesení z roku 2021, jež zapovídá spolupráci s AfD a s krajně levicovou stranou Die Linke (Levice). Z tohoto uskupení se sice BSW odštěpilo, ale žádné pravidlo oficiálně spolupráci se stranou Wagenknechtové CDU nezakazuje. Spolupráci na zemské úrovni může komplikovat velká ideologická propast mezi oběma partajemi. Jak ale ukazuje příklad z Durynska, není taková koalice ze strany CDU v zásadě nemožná. 

Soudružka Wagenknechtová

Vystudovaná ekonomka a filozofka vstoupila ještě před pádem Berlínské zdi do socialistické strany SED v bývalé NDR, čímž chtěla podle zpravodajského webu Politico pomoci zabránit tomu, aby „kontrarevoluční síly“ východní Německo rozložily.

V roce 1991 usedla v předsednictvu Strany demokratického socialismu (PDS), která vznikla jako nástupkyně SED a působila převážně na východě Německa. V roce 2007 došlo sloučením PDS s dalšími krajně levicovými subjekty ke vzniku strany Die Linke, již spoluzakládal její budoucí manžel a kdysi jeden z největších vnitrostranických rivalů exkancléře Gerharda Schrödera (SPD) Oskar Lafontaine. 

Ačkoli v čele Die Linke nikdy oficiálně nebyla, podařilo se jí stát se jednou z nejvýraznějších tváří strany. Uvnitř partaje okolo sebe dokázala vytvořit silné konzervativní křídlo a zviditelnila se například během migrační krize v roce 2017, když volala po mnohem přísnější přistěhovalecké politice. V závěru svého angažmá v Die Linke vedla stranický poslanecký klub v Bundestagu.

Politička však Die Linke opustila na podzim 2023 kvůli sílícím liberálním postojům a podpoře Ruskem napadené Ukrajině. Na začátku roku 2024 založila Spojenectví Sahry Wagenknechtové, kam ji následovala řada odpadlíků z Die Linke včetně možných budoucích předsedů De Masiho a Aliové. Po prvotním úspěchu v loňských evropských volbách ale preference BSW začaly postupně klesat.