Zraněná zvířata přijmou, zachrání a pustí je zpět do přírody

Záchranná stanice pro zraněná zvířata funguje mezi Kladnem a Brandýskem už devět let. Právě teď zažívá tradiční invazi ježků.

Sklepy domů členů a příznivců záchranné stanice občanského sdružení AVES očekávají nové nájemníky. Je podzim a lidé teď do stanice přicházejí s malými ježky. Bojí se, že zimu v přírodě nepřežijí. „Je hezky, lidé jdou do lesa a místo hub sbírají ježky,“ říká s nadsázkou Petr Starý, předseda občanského sdružení, které záchrannou stanici provozuje. Připouští, že pokud se ježek vejde do dlaně a venku začíná mrznout, jeho šance dočkat se jara je malá.
A tak na pár měsíců najdou domov v krabici listí v tmavém koutku sklepa v Rakovníku, Slaném, Kralupech nad Vltavou, Neratovicích nebo Mělníku. Právě tam má sdružení své členy a příznivce.
„Zimu u nás stráví osmdesát až sto ježků. Nejdřív je samozřejmě musíme odčervit, odblešit, vybrat klíšťata a ty malé ještě nakrmit,“ vysvětluje péči Starý. Na jaře se pak o sebe už postarají sami.

Ptáky zabíjí auta

Nejčastějšími pacienty záchranné stanice jsou však po celý rok ptáci. Poštolky, káňata, havrani, ale i sovy a výři. Často je lidé najdou zraněné u silnice. S auty se srážejí především kvůli tomu, že číhají poblíž polí, aby ulovili myši nebo zajíce. Ne vždy se dokážou rychle jedoucímu autu vyhnout. „Takové střety většinou končí smrtí zvířete. Buď zahyne přímo na místě, nebo u nás na vnitřní zranění. Zlomené a zhmožděné křídlo můžeme dát do pořádku, ale například úrazy od elektrického vedení se léčí velmi těžko,“ říká předseda sdružení.
Záchranný tým volají čas od času ti, kterým se ptáci uhnízdí na domě nebo na stromě. Vidí, jak mládě nejistým krokem hopsá po zábradlí či větvi, a mají strach, že spadne. Odborníci tvrdí, že zbytečně a radí vyčkat. „Z osmdesáti procent ptáčeti nic není, stačí, když se ho pokusí lidé chytit a on uletí. Pokud se stane, že je skutečně zraněný, je možné nás zavolat nebo dát zvíře třeba do papírové krabice a přivézt,“ uvádí Starý.
Jediné, co poraněný pták může svým „dobrodincům“ udělat, je poškrábat je drápy nebo klovnout. Většinou jsou zvířata podle ochránců přírody ale natolik vysílená, že jsou ráda, pokud se ocitnou v teple.

Čáp se neměl k odletu

Mezi raritami, kvůli nimž lidé ochránce zvířat volali, byl předloni čáp bílý. Uhnízdil se na komíně v Čelechovicích, a i když už se začaly dny krátit a vzduch ochlazovat, k odletu se neměl.
„Místním bylo divné, že se ještě nevypravil do teplejších krajů, a proto nás raději zavolali. Naštěstí zbytečně, čápovi nic nebylo, lovil si myši a na cestu odstartoval později,“ vzpomíná na jeden z příjemnějších výjezdů šéf občanského sdružení. Mobilní telefon má Petr Starý stále u sebe a hovory přijímá i v případě, když je na jednání nebo procházce. Nedokáže si představit, že by nebyl na příjmu, když někdo potřebuje pomoc.

Když zvíře omrzí

Některá zvířata, která skončila v záchranné stanici, tam vůbec být nemusela. Stačilo, aby si majitelé jejich koupi a chov důkladně rozmysleli. Platí to zejména o želvách a fretkách.
Teprve po několika dnech soužití si totiž lidé uvědomí, že fretka je v bytě cítit a přemýšlejí, jak se jí zbavit. U želv je to jiné. Ty vodní si lidé kupují, když jsou malé jako pětikoruna. Jenže ony rostou.
„Volala mi paní, že bydlí v garsonce, kam si před pěti lety koupila akvárium s želvičkou. A že prý už akvárium třikrát měnila za větší a větší, ale pořád to nestačí a ona už ho nemá kam dát,“ vypráví Starý jeden z mnoha příběhů, proč museli ve stanici vybudovat speciální rybníček pro želvy. Odložených zvířat je však víc.
Nedávno našli kladenští strážníci u popelnice v klecích zakrslého králíka a křečka. Jejich majitel je tam odložil, možná doufal, že se jich někdo ujme. Skončili na Čabárně.
„V červnu nám přivezli exotickou užovku, kterou našli u popelnice a patrně od žárovky popáleného hroznýše královského. Kdykoliv takový případ vidím, popadne mne vztek,“ říká Petr Starý.

Medvědice si nerozumí

Mezi první zvířata, o která se občanské sdružení staralo a stará, patří medvědice Marta a Míša. V roce 2001 je nechal ukrajinský cirkus opuštěné, vystresované a vyhublé na parkovišti v Moravských Budějovicích. Tehdejší primátor Milan Volf rozhodl, že se jich Kladno ujme. Během jejich několikaměsíční karantény v zoologické zahradě v Zámecké zahradě postavili medvědárium, kde jsou medvědice dodnes.
Doby, kdy spolu před očima návštěvníků skotačily ve výběhu, už jsou patrně pryč. Dcera přebírá pozici dominantní samice, její matka se ještě brání. Aby „rozpory v medvědí rodině“ nevyvrcholily těžko zvladatelnou bitkou, jejich ošetřovatelé je rozdělili. Na procházku tak chodí každá zvlášť.
„Málokdo si umí představit, jak by takový konflikt mezi dvěma medvědicemi mohl dopadnout. Stačí, když se poškrábaly,“ vysvětluje opatření předseda občanského sdružení.
Právě teď navíc přichází období, kdy se zvířata chystají k zimnímu spánku. Ze svých brlohů, kde si Marta a Míša roztahaly balíky slámy, nevycházejí a už ani nežerou. Ke třem stovkám kilogramů přibraly medvědice zhruba dalších padesát, s jejich pomocí bez jídla a vody zimu bez problémů přežijí.

Místo pro výlety

Záchranná stanice neplní jen roli ošetřovatele, ale zároveň se stala místem pro výlety rodin s dětmi i vyučování školáků. Vede tam i naučná stezka. Zájemci si mohou prohlédnout nejen část zachráněných zvířat v klecích, mezi nimiž je výr velký, sova sněžná nebo poštolka, ale také malý hospodářský dvorek. Už teď tam jsou ovce, husy, kachny, na jaře přibude prase a české plemeno koz.
„Městské děti mnohdy nevědí, jak domácí zvířata vypadají. Já navíc chci, aby v našem dvorečku byla zvířata, která jsou z českého chovu a do našeho prostředí patří,“ říká Petr Starý a nevylučuje, že jednou by se z okolních luk mohlo ozývat i bučení krávy.
Jediná zvířata, která pracovníci stanice neberou, jsou psi a kočky. Přestože jsou také oni často zranění, jejich záchraně se pracovníci sdružení nevěnují.
„Nemůžeme, nejsme na to vybaveni, ani by nám to hygienické podmínky nedovolily. Pro psy funguje útulek v Buštěhradě a kočky přijímá útulek ve Švermově,“ vysvětluje Starý.

Rozmnožují sovy pálené

Dalším projektem, do kterého je kladenská stanice zapojená, je program na záchranu sov pálených. S pomocí grantů ochránci vybudovali čtyři chovné komory, v nichž jsou čtyři páry sovy pálené, sestavené z handicapovaných jedinců a sov odchovaných v zajetí. Díky tomu tak od roku 2004 vypustili do volné přírody více než stovku mladých sov. „To nás moc těší,“ podotýká Petr Starý.
Také polovina z šesti stovek zvířat, která z různých důvodů během roku záchrannou stanicí projde, se nakonec vrátí do přírody.