Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les… popisoval panenskou přírodu básník Josef Václav Sládek. Aby i dnes mohly laně chodit v klidu pít v lese, kolem kterého se prohánějí auta, vznikají v okolí Písku podchody nebo mosty pro zvěř, takzvané biokoridory.
„Stavby silnic někdy přeruší potoky, dělníci vykácejí les, a to je pro zvěř překážka. Minimálně proto, že jim tam najednou vznikne rovná, zpevněná plocha a asfalt. Zvířata to neznají, nevědí, jak přejít. Po čase to zkusí a může je srazit auto,“ vysvětluje vedoucí píseckého odboru životního prostředí Miloslav Šatra.
Lesy rozdělila i rychlostní silnice na Prahu u Nové hospody, kudy chodí hlavně srnky. Proto tam vznikly dva biomosty. „Architekti je naprojektovali tak, aby co nejpřirozeněji navozovaly na starou lokalitu. Povrch mostu je travnatý, s keři a stromy, aby se zvěř nebála přecházet. Právě zeleň ji zpravidla navede, kudy může přejít,“ popisuje Šatra.
Nejlepší řešení by podle Šatry bylo, kdyby pletivo vedlo podél celé rychlostní silnice. Pak by neměla zvířata jinou možnost, než jít přes biokoridor. „V zahraničí to tak funguje,“ míní.
Řidiči, kteří přijíždějí po staré silnici směrem na Čížovou, často nechápou, jak zvířata biokoridor využívají. Z jedné strany totiž vede nadchod do polí, ale na druhé je strmý svah. Miloslav Šatra vysvětluje, že až svah postupně zaroste, zvěř si zvykne.
Někteří řidiči berou biokoridory, jejichž výstavba stojí miliony korun, jako zbytečnou investici. „Ale neuvědomí si, že nad nebo pod ním třeba právě prošlo zvíře, a možná to člověku zachránilo život,“ dodává Šatra. Časté případy srážky auta se zvěří byly právě cestou na Nový dvůr nebo u Selibova.
Nakolik zvěř mosty nebo podchody využívá, lidé přesně nezjistí. „Ze začátku přes ně moc nechodí. Ale jak začíná biokoridor nebo biomost zarůstat, začnou tudy přecházet,“ říká Šatra. Důkazem jsou stopy zvířat.
„Když jsme budovali podchod u Nového dvora, každý říkal, že je to cesta s potůčkem nikam. Ale prasečí, srnčí a liščí stopy potvrzují, že biokoridor funguje,“ popisuje Šatra.
Silnice je nebezpečná i pro mnohem menší tvory. Stahování k vodním plochám v době páření nemusejí přežít ani žáby. „Nedávno jsem jel v noci směrem na Oslov. Na silnici byly desítky přejetých žab. Vím, že migrují a stává se to, ale na vlastní oči jsem něco podobného ještě neviděl,“ líčí Tomáš Velek z Písku.
I těmto masakrům se dá zabránit. Když všímaví lidé zavolají na životní prostředí nebo ochráncům přírody. „Okamžitě na místo přijedeme, protože tam jde i o minuty nebo hodiny,“ upozorňuje Miloslav Šatra.
Ochranáři obojživelníky sice nepřenášejí ručně jednoho po druhém, ale vymysleli jiné způsoby. Podél silnice postaví bariéry, třeba z plastu nebo z fólie. Tak vysoké, aby je skokani nepřekonaly. Na konci bariéry připraví vědry, do kterých žáby spadnou. „V nich je pak ochranáři přenášejí několikrát denně přes silnici,“ říká Šatra.
Dalším řešením jsou přejížděcí práhy pro auta. Pod práhy vznikne podchod, kterým žáby přechází. Zábrany u silnice je nasměrují až k němu. „Takový případ jsme měli ve Smrkovicích, tam byly práhy asi osm dní. Letos nás o žádné zátarasy nikdo nepožádal,“ dodává Miroslav Šatra. Kvůli bezpečnosti žab je nejjednodušší uzavřít silnici. To ale někde nejde kvůli velkým objížďkám.
Zvěř přechází přes nadchod. Žáby přenášejí ve vědrech
Na rychlostní silnici od Nového dvora u Písku k Předoticím je šest biokoridorů. Vedou místy, kudy přechází zvěř.
