Průměrná hrubá mzda vzrostla v posledním čtvrtletí loňského roku téměř o sedm procent. První věc, na kterou čtenář takových statistik chce upozornit, je, že na průměrnou mzdu dosáhne méně než polovina zaměstnanců. Takže růst pro „normálního“ člověka není zase tak výrazný. Nicméně v posledních čtvrtletích roste tzv. mediánová mzda rychleji než ta průměrná. V praxi to znamená, že rostou rychleji mzdy lidem s nižšími příjmy než těm s vyššími příjmy.
To je pozitivní zpráva. Situace na trhu práce, která kombinuje vysokou zaměstnanost s tlakem na růst mezd, totiž výrazně snížila podíl domácností bez úspor. Ještě v roce 2012 nemělo 42 procent domácností naspořeno alespoň deset tisíc na pokrytí nenadálých výdajů. V loňském roce se tento podíl domácností přiblížil jedné čtvrtině. To je stále velmi vysoké číslo, ale přece jen výrazně nižší, než bylo v roce 2012.
Podniky z růstu mezd nemají radost. Logicky tvrdí, že mzdy nemohou růst rychleji, než roste produktivita. Od poloviny devadesátých let do roku 2015 se podíl vyplacených mezd a platů pohyboval kolem čtyřiceti procent HDP. Růst mzdových výdajů byl v souladu s růstem produktivity.
Na konci loňského roku se ale tento podíl vyšplhal přes 44 procent. České podniky tak ztrácejí konkurenceschopnost. Nicméně české podniky si také zvykly na to, že česká práce je ve srovnání se západní Evropou levná. A to nejen absolutně, ale i relativně. Pokud podíl vyplacených mezd na HDP u nás dosahuje 44 procent, tak v Německu je to 51 procent a v Rakousku 47 procent. Jinými slovy, růst mezd je na půl cesty k tomu, aby se produktivita a mzdy dostaly na srovnatelnou úroveň s našimi bohatšími sousedy.
Toto dohánění bude navíc povzbuzovat situace na trhu práce. A to díky odchodu silných poválečných ročníků klesá počet lidí, ze kterých se rekrutuje pracovní síla. Od roku 2010 o více než půl milionu. Do roku 2030 o dalších více než 400 tisíc. Nižší nabídka práce povede k dalšímu tlaku na mzdy.
Autor je hlavní ekonom České spořitelny
