Ať hlava sudetských Němců Bernd Posselt dostane státní vyznamenání
Bernd Posselt obětoval nápravě vztahů mezi Čechy a Němci, sudetskými i bavorskými, svou evropskou politickou kariéru, svůj osobní život i své zdraví – přičemž to poslední je v posledních letech stále očividnější. Mnoho lidí se ale blíže nezajímá o jemné nuance vývoje česko-německých vztahů a vůbec netuší, jaký progres se na tomto poli v posledních desetiletích i díky mluvčímu Sudetoněmeckého krajanského sdružení odehrál. Dají spíše na „první signální“, tedy na Posseltovu fyziognomii, ztělesňující v jejich představách „zlého Trautenberga“. Takže i když jej významná část českých politiků chválí, naposledy prezident Petr Pavel, u většiny Čechů se žádného vděku nedočká. Dočká se tedy aspoň zaslouženého vyznamenání?
Komentář vyšel na Info.cz.
Od českých komunistů a národovců jsem to před čtrnácti lety řádně schytal: Převzít Cenu svazu vyhnanců od „sudeťáka Trautenberka“ Bernda Posselta, to je totiž podle nich zrada českých národních zájmů „na věčné časy“.
Mezinárodní Cenu Franze Werfela za lidská práva jsem dostal v roce 2010 za televizní dokument Zabíjení po česku, který se zabýval nuceným vysídlováním tří milionů starousedlých českých Němců z českých zemí (což si vyžádalo kolem pětadvaceti tisíc mrtvých civilistů). Několik měsíců jsem musel snášet nevybíravé útoky.
Některé anonymy byly zvlášť povedené. Třeba ten o tom, „co si to ten cikán s obřízkou v televizi veřejné služby dovoluje….“
Než jsem se tehdy rozhodl cenu přijmout, radil jsem se s odborníky na česko-německé a česko-sudetoněmecké vztahy. Většinou mi doporučovali ji přijmout. Bylo to v době, kdy Svaz vyhnanců i Sudetoněmecké krajanské sdružení radikálně měnily nejen svou rétoriku, ale i některé „revanšistické“ body ve svých programech.
Zároveň mi přišlo „narcistně blbé“ odmítnout cenu, když ji rok přede mnou přebírala nositelka Nobelovy ceny za literaturu Herta Müller a ještě před ní „maďarský Havel“ György Konrád.
Laudatio na mou tvorbu přednášel bývalý disident Petr Uhl (nositel Evropské ceny Karla IV. Sudetoněmeckého krajanského sdružení z roku 2008 – přebíral ji tehdy také z rukou Bernda Posselta), který si v komunistických vězeních odseděl devět let.
Šedá eminence Petr Uhl?
Bývalý český premiér Petr Pithart ho nazýval skeptickým idealistou. Petr Uhl začal své laudatio 28. 11. 2010 ve frankfurtském kostele sv. Pavla (Paulskirche) vzpomínkou na německého sociálně demokratického politika Petera Glotze, rodáka z Chebu.
Ten pro něj ztělesňoval smíření mezi Čechy a vyhnanými českými Němci, jež si někdy říkají sudetští Němci, Böhmáci nebo taky Slezané a Moravané mateřského jazyka německého. Do roku roku 1945 jich na území dnešního Česka žilo kolem tří milionů.
Peter Glotz byl pro českého radikálního socialistu mostem k sudetoněmeckým protinacistickým sociálním demokratům ze Seligerovy obce (Seliger Gemeinde) i ke křesťanským socialistům z Ackermannovy obce (Ackermann Gemeinde) – obě organizace jsou součástí landsmanšaftu.
Petr Uhl mi vyprávěl (skoro o ničem jiném jsme se tehdy před čtrnácti lety ve Frankfurtu nad Mohanem nebavili), jak v Sudetoněmeckém krajanském sdružení (SL; Sudetendeutsche Landsmannschaft) začínají po vstupu Česka do EU převažovat vstřícné a smířlivé proudy. A že se ještě dožije historického gesta, že se landsmanšaft vzdá právních nároků na vlast i majetek.
Tehdy jsem tomu moc nevěřil, ale Petr Uhl si byl naprosto jistý. Nevím, do jaké míry to byla intuice, nebo skrytá „akční kabinentní politika“ bývalého českého zmocněnce pro lidská práva.
Pravdou ale je, že šéf landsmanšaftu Bernd Posselt vyvinul mezi lety 2010 a 2015 obrovské úsilí, aby ve své organizaci docílil historické změny. Opravdu se mu podařilo marginalizovat Witikobund (Vítkův spolek), nejradikálnější spolek v rámci landsmanšaftu, pohrobka německého nacionálního socialismu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
