Česko chce být lídrem v AI. Máme ale dostatek lidí ochotných učit se novým kompetencím?
Pamatujete si, když byla Česká republika „The Country for the Future“? V souvislosti s umělou inteligencí zase v minulém roce zazníval slogan „Česko jako technologický lídr“ a letos se naším cílem stalo „Česko do top 10 v AI“. Děje se toho ale v oblasti AI u nás dost, anebo zůstáváme pouze „Česko: země příběhů“?
O využití umělé inteligence ve veřejné správě mluvilo už v roce 2019 ministerstvo vnitra v koncepci rozvoje veřejné správy na období 2021 až 2030. Koncepce říká, že jedním z důsledků využití potenciálu automatizace a umělé inteligence je uvolnění lidských zdrojů z některých pracovních pozic pro kreativnější činnost. To ale za předpokladu, že jednotliví pracovníci budou dostatečně flexibilní a ochotní se učit novému. Zároveň však podle dokumentu veřejná správa k této oblasti dosud nepřistoupila příliš aktivně. Šlo o rok 2019, nechám ve vzduchu viset otázku, zda se od té doby něco změnilo.
V letošním roce byla vládou přijata Národní strategie umělé inteligence. V ní je prezentována vize, podle které se má Česko stát významným centrem umělé inteligence s inovativními podniky a špičkovými výsledky výzkumu a vývoje. Stát má přitom směřovat k moderní a efektivně fungující veřejné správě využívající umělou inteligenci, jejíž zaměstnanci disponují potřebnými dovednostmi.
V květnu letošního roku vláda jmenovala Jana Kavalírka vládním zmocněncem pro AI a pověřila ministerstvo průmyslu a obchodu přípravou zákona, který do českého právního řádu implementuje evropský akt o umělé inteligenci. Hřiště je tedy, zdá se, připraveno dobře. Jan Kavalírek opakovaně ujišťuje, že český zákon upraví jen to nejnutnější, co po nás vyžaduje evropský předpis. A to je dobře.
Často totiž trpíme takzvaným gold-platingem, tedy přehnanou domácí úpravou, která jde nad rámec evropského práva. Výsledkem pak je, že si doma komplikujeme život a stěžujeme si na nikým nevolené zlé bruselské úředníky. Ti za to ale nemůžou.
Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky
Jan Kavalírek se také spolu s dalšími státy pokouší o odložení některých povinností vyplývajících z aktu o umělé inteligenci. Je sice pravda, že řada organizací nebude schopná do příštího roku zajistit soulad s regulací. Pokud ale tyto povinnosti odložíme, bojím se, že budeme muset oprášit známý výrok: „Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.“ Problém totiž pouze odsuneme a na konci prodloužené lhůty opět uslyšíme: „Měli jsme málo času, odložme to znovu.“
Zatím se nezdá, že by Evropská komise s odložením souhlasila. Česko však ještě usiluje o jednu věc – snaží se o to, aby u nás stála jedna z několika gigatováren, které plánuje komise v Evropě vystavět. Ty mají poskytovat výpočetní výkon a vyrábět evropské čipy. To by byl nepochybně obrovský úspěch, který by nás dostal na evropskou technologickou mapu. Já mám však zatím pouze přízemní přání. Držím nám palce, ať máme v Česku alespoň dobrý zákon, který bude oblast AI upravovat.
Bez ohledu na kvalitu zákona je ale klíčové něco jiného: bude mít česká státní správa dostatek lidí ochotných učit se novým kompetencím, kteří novým tématům a výzvám rozumí a budou Česko posouvat k modernímu a efektivnímu úřadování? Přeji si, aby odpověď zněla ano. Ne kvůli tomu, abychom byli technologický lídr, ale protože moderní, efektivní a vstřícný stát si zasloužíme všichni.
Autor je ředitelem odboru právního a legislativního odboru Digitální a informační agentury (DIA).
