Chelsea vyhrála Ligu mistrů, mnichovský Bayern pláče

Bayern Mnichov

Bayern Mnichov Zdroj: reuters

Poprvé v historii klubu putuje trofej pro vítěze Ligy mistrů do rukou hráčů londýnské Chelsea. Kromě ušatého poháru si klub polepší také o desítky milionů liber. Právě obří odměny v Lize mistrů vedly komentátora listu Daily Mail k úvaze nad povahou moderního fotbalu a vlivem globálních peněz na domácí zápolení. Německý list Die Welt si zase všímá jednoho nehezkého momentu, který je třeba připsat velkému zklamání Mnichovských, kteří prohráli finále Ligy mistrů na vlastním stadionu.

Daily Mail: Peníze vládnou, ne poháry

Ve chvíli, kdy Liverpool v únoru dostal odměnu sto tisíc liber za to, že vyhrál domácí Carling Cup, Chelsea už měla v Lize mistrů vyděláno 42 milionů liber. Peníze, nikoli domácí poháry, vládnou.

Pro trenéra Kennyho Dalglishe bylo vítězství v Carling Cupu něčím úžasným, návratem do dob, kdy Liverpool a anglický fotbal byly jedno a totéž. V bostonské kanceláři majitelů klubu z Fenway Spotrs Club ovšem odměnu za vítězství sotva zaregistrovali. Vždyť nepokryla ani týdenní plat záložníka Stevena Gerrarda.

Evropský fotbal je jediné, co má pro finanční spekulanty smysl. Chelsea si jen za působení v Lize mistrů připíše na konto přes 50 milionů liber. Bývaly časy, kdy domácí trofeje v anglickém fotbale něco znamenaly, ale Liga mistrů přepsala pravidla. Liverpool skončil v lize osmý, do Ligy mistrů se nepodívá, a to je dost dobrý důvod pro vyhození trenéra.

V roce 1981, když byl Dalglish ještě „král“, vyhrál Liverpool poprvé Ligový pohár. A pak třikrát po sobě. Ale když se Dalglish v roce 2011 vrátil jako trenér, anglický fotbal už byl jiný. Dalglishe bylo třeba křičícího a kopajícího vtáhnout do moderního světa, ale on se nevzdal myšlenky na domácí trofej. V Bostonu by ovšem bez mrknutí oka vyměnili domácí pohár za účast v Lize mistrů.

Die Welt: Jak překonat zkaženou penaltu

V psychologii existuje teze, která tvrdí, že sport není v podstatě nic jiného než náhražka války. Hlavní je, že je uspokojena touha po boji. Podání ruky po zápase symbolizuje usmíření: válka skončila. Pokud k němu nedojde, znamená to, že válka pokračuje.

Bastian Schweinsteiger tudíž v sobotu pozdě večer vyhlásil spolkovému prezidentovi válku. To je samozřejmě nesmysl. Prostě jen ignoroval nataženou ruku Joachima Gaucka po prohraném finále Ligy mistrů. Osvícený muž jako Gauck jistě ví, že si to nemůže brát osobně. Ostatně mladý hráč zažil chvíli předtím nejhořčí chvíli své kariéry. Pokazil penaltu, což Bayern Mnichov stálo nejprestižnější evropský titul.

Schweinsteiger o tom nepochybně ještě mnohokrát uslyší. Prezident Bayernu Uli Hoeneß v roce 1976 napálil pokutový kop vysoko nad bránu, čímž rozhodl v neprospěch Německa evropský šampionát a dodnes o tom slýchá. Schweinsteiger má všechny důvody být zklamaný.

Ale skutečný test charakteru ještě přijde. V příštích týdnech by Schweinsteiger měl dovést národní tým k vítězství na mistrovství Evropy. Na to si ovšem musí z mnichovské ostudy odnést tu správnou lekci. Jen pokud se mu podaří překonat porážku a poučit se z ní, stane se velikánem svého cechu.