ČNB zatím sazby měnit nebude, šance na jejich zvýšení ale roste
- Rizika únorové prognózy České národní banky jsou nyní vychýlena směrem k vyšší inflaci a pomalejšímu růstu ekonomiky.
- Meziroční inflace v prvním čtvrtletí dosáhla 1,6 procenta, v březnu však kvůli cenám pohonných hmot zrychlila na 1,9 procenta.
- Česká národní banka pravděpodobně ponechá úrokové sazby beze změny, hrozba jejich zvýšení však kvůli mzdám a cenám energií roste.
Rizika poslední prognózy České národní banky zveřejněné začátkem února jsou nyní vychýlena ve směru vyšší inflace a pomalejšího ekonomického růstu. Pro poslední loňské čtvrtletí centrální banka očekávala mezičtvrtletní růst českého hospodářství o 0,6 procenta, což bylo jen o něco méně než skutečně dosažených 0,7 procenta.
To však více než kompenzoval slabší výsledek za první letošní čtvrtletí, kdy ekonomika podle předběžného odhadu HDP mezičtvrtletně vzrostla pouze o 0,2 procenta, zatímco ČNB předpovídala zvýšení o 0,8 procenta.
Meziroční inflace v průměru za první letošní čtvrtletí dosáhla 1,6 procenta a byla tak v souladu s prognózou ČNB. V samotném březnu, kdy již měly vliv výrazně dražší pohonné hmoty kvůli konfliktu na Blízkém východě, se ale inflace zvýšila na 1,9 procenta a překonala odhad ČNB ve výši 1,6 procenta.
O desetinu nad prognózou centrální banky se v březnu nacházela i jádrová inflace, která vzrostla na 2,9 procenta. Ve směru vyšší inflace navíc působil také rychlejší růst mezd, který v posledním loňském čtvrtletí činil 7,4 procenta, zatímco centrální banka předpovídala 7,1 procenta.
V Komerčce to vidíme trochu jinak
Z hlediska celoročního vývoje potom centrální banka v únorové prognóze očekává letošní inflaci na 1,6 procenta a pro příští rok její zvýšení na 2,1 procenta. Zatímco inflaci čeká nízko, ekonomický růst naopak v obou letech na vysokých 2,9 proceta. Aktualizovaná prognóza Komerční banky, která již bere v potaz možné důsledky blízkovýchodního konfliktu, je pokud jde o vývoj tuzemské inflace i ekonomiky pesimističtější.
Inflace podle nás letos dosáhne 2,2 procenta a příští rok zrychlí na 2,7 procenta, růst ekonomiky by pak měl letos činit 2,3 procenta a příští rok 2,8 procenta. S ohledem na trvající neprůchodnost Hormuzského průlivu navíc hodnotíme rizika naší prognózy jako vychýlená ve prospěch ještě vyšší inflace a pomalejšího hospodářského růstu.
V našem základním scénáři očekáváme, že ČNB bude až do konce příštího roku držet úrokové sazby beze změny. Současná výše repo sazby čítající 3,5 procenta je pravděpodobně stále mírně restriktivní, když politicky neutrální úroveň je většinou odhadována na úrovni tří procent. V kontextu aktuální situace zvýšených inflačních rizik navíc došlo k nárůstu tržních korunových sazeb v podstatě po celé délce výnosové křivky, což poskytlo dodatečné utažení měnových podmínek.
Silná koruna pomáhá
Výhodou je také nadále silná česká koruna, která ve srovnání s předchozími vnějšími šoky dosud významně neoslabila. Relativně přísné měnové podmínky a nízká výchozí úroveň inflace tak centrální banku staví do příznivé pozice. Vzhledem k tomu, že přímé vlivy vyšších cen energií na inflaci způsobené děním na světových trzích nedokáže centrální banka ovlivnit, je pravděpodobné, že jejich působení bude ze své měnové politiky do velké míry výjimkovat.
Rizika naší prognózy vývoje úrokových sazeb ČNB ale vnímáme jako vychýlená ve prospěch jejich možného zvýšení. Důvodem je kumulace makroekonomických rizik ve směru vyšší inflace. Primárním proinflačním rizikem jsou samozřejmě vyšší ceny energií. Centrální banku budou přitom zajímat hlavně sekundární dopady, tedy jak moc se dražší energie včetně pohonných hmot promítnou do ostatních cen v ekonomice. Právě sekundární vlivy jsou z hlediska rozsahu dopadů do celkové inflace mnohem důležitější než ty primární, a navíc je centrální banka ve srovnání s těmi primárními dokáže úrokovými sazbami usměrňovat.
Problematický z hlediska míry působení sekundárních vlivů může být námi očekávaný vývoj ekonomiky, trhu práce a v neposlední řadě fiskální politiky. Domácí poptávka by totiž navzdory energetickému šoku měla zůstat robustní, což by mohlo usnadnit přenos vyšších nákladů do cen pro konečné spotřebitele. Situace by tak mohla připomínat tu z roku 2021, tedy v předvečer předchozí inflační vlny.
V té době domácí poptávku také významně podpořila fiskální politika, když od ledna 2021 došlo ke zrušení takzvané superhrubé mzdy a zároveň s tím i k plošnému nárůstu čistých mezd. Podniky by navíc mohly využít další inflační vlnu k obnovení vyšší úrovně svých marží, tak jako tomu bylo právě v předchozích letech. Průměrná marže v sektoru v nefinančních podniků totiž od poloviny roku 2023 klesá.
