Po rozhodnutí české vlády změnit obsah dukovanského tendru z jednoho bloku až na čtyři – dva v Dukovanech a dva v Temelíně – se v médiích zcela přirozeně objevila celá řada spekulací a srovnání výhod i nevýhod dvou zbývajících uchazečů – francouzské EDF a korejské KHNP (americký Westinghouse nebyl k podání nové závazné nabídky na čtyři bloky vyzván kvůli nesplnění některých zásadních požadavků tendru).
Článek původně vyšel na info.cz.
Nebudu se k porovnání obou uchazečů vracet – rozhodnutí je v rukou ČEZu a české vlády. Obě nabídky mají nepochybně své silnější i slabší stránky, stejně jako obě nabízené technologie a s nimi související projektové a provozní parametry, dodavatelské řetězce, zapojení a podíl českých firem na realizaci, dodávky paliva, náklady na provoz a údržbu bloků. V obou případech jde ale o nejmodernější reaktory třetí generace a zkušenosti obou uchazečů jsou nesporné.
Vláda ústy premiéra oznámila, že stavba čtyř bloků sníží cenu za jeden blok až o 25 % ve srovnání s „monoblokem“. Jedno ze zásadních poučení z problémů výstavby bloků 3. generace je právě nutnost stavět bloky v sérii – čím větší je série, tím nižší jsou rizika, tím více se dá stavba i celý dodavatelský řetězec optimalizovat, firmám se vyplatí investovat a zvyšovat kvalitu i produktivitu, roste zkušenost lidí, vychová se nová generace odborníků.
Úspory z kvantity aneb chybami se chytrá hlava učí
Potvrzuje to historická zkušenost ze staveb jaderných elektráren ve Francii, Německu, Rusku a v současné době především v Číně, ale koneckonců i v tehdejším Československu (čtyři bloky v Bohunicích, čtyři v Dukovanech, dva v Temelíně, dva v Mochovcích – to byla na malé Československo pořádná série).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
