David Klimeš: Nedávejme bianco šek bafuňářům

Novým šéfem Sazky je po Aleši Hušákovi Marek Hájek

Novým šéfem Sazky je po Aleši Hušákovi Marek Hájek

Nový šéf představenstva Sazky Marek Hájek je nepochybně mužem na svém místě. Kdo jiný než šéf Asociace extrémních sportů by se měl pokusit o sebevražednou misi: vyprosit z budoucího kupce Sazky nějakou tu sumičku pro český sport. I kdyby Hájek uspěl, Sazka je už pro český sport dlouhodobě mrtvou dojnou krávou. Nyní by si proto sportovci přáli vypěstovat dojnou krávu jinou. Ve státním eráru. To by politici neměli dopustit.

Sazka je snad dostatečnou výstrahou, že bývalí cvičitelé na značkách by se už nikdy neměli stávat manažery mnohamiliardových dotací. Vždy se totiž najde nějaký Aleš Hušák, který si je ochotně osedlá. V případě Sazky toho nový vládce představenstva Hájek už moc nezmůže. Nějaký ten milionek na kopací míče Kellner, Dospiva či kdokoli jiný pustí spíše na naléhání svého PR odboru než kvůli zoufalé mládeži v roztrhaných trenýrkách na padajících stadionech. Sportovní bafuňáři se proto soustředí na hledání nových zlatých žil. Nejde jim ani tak o to, kdo bude platit, ale o garanci dlouhodobého příjmu.

Tento mustr sportovci uplatňují jak na drobné (zachtělo se jim koncesionářských poplatků), tak na velké peníze v případě chystané novely loterijního zákona. Podle ní by sázkařské firmy měly nově odvádět pětinu z příjmů, není ale jasné, kdo si z miliard utrhne zaručený příjem. Obcím, kde firmy tahají z lidí peníze v hazardu, půjde jistě čtvrtina částky. Totéž by se líbilo také sportovním funkcionářům. To je principiálně chybné. O penězích do sportu by měl rozhodovat stát klasickým způsobem. Nechat peníze z hazardu protéct do státního rozpočtu a pak teprve rozhodovat, komu je poslat.

Sportovní bafuňáři snad už spolehlivě dokázali, že nejsou schopni být hazardním dravcům solidními a důstojnými protihráči. Jistě to není dokonalé řešení. Třeba ministr školství Josef Dobeš předvádí smutná kouzla s takzvaným „kalouskovným“, ze kterého chce tu platit sport, tu školníky a nakonec jako poslanec Jihomoravského kraje pošle dotaci motocyklové Velké ceně v Brně. Stát ale přesto bude lepším financiérem sportu, než kdyby z loterijních odvodů zaručeně putovala čtvrtina peněz přímo funkcionářům.

Pokud totiž stát nedá sportovcům další bezpracnou dojnou krávu, je stále možné doufat v reformu financování českého sportu správným směrem. Tím by mělo být po pohřbu Sazky zrušení střešních organizací plných dobře placených funkcionářů a rozdělení majetku ČSTV zpět mezi svazy.
Na státu pak je, aby jednak dotoval vrcholový sport a pro ten amatérský aby připravil transparentní grantové prostředí, které nebude vytvářet a vyžadovat, ale naopak účinně požírat zbytečné a neschopné bafuňáře.