David Klimeš: Neokrádejme prezidenta o pravomoci

Václav Klaus

Václav Klaus Zdroj: mediafax

Kdo oslavuje postup přímé volby prezidenta do dalšího kola, raduje se předčasně. Dokud se koalice a ČSSD neshodnou na úpravě pravomocí hlavy státu, platí, že dokud není dojednáno vše, není dojednáno nic. Především ČSSD se usilovně snaží svázat nástupce Václava Klause do svěrací kazajky nejrůznějších podmínek. Problém ale spočívá v tom, že náprava každé ústavní neposlušnosti prezidenta vytváří zas další potíž.

Celý nápad s přímou volbou je od samého počátku padlý na hlavu. Pokud se má posílit legitimita prezidenta lidovou volbou, pak by měl mít i více pravomocí. V Česku ale oba prezidentští Václavové spustili u politických stran svým dominantním chováním opačný reflex. Už od dob opoziční smlouvy se vymýšlí, jak hlavu státu oslabit. Tento rozpor je natolik zásadní, že ho nevyváží ani úleva z konce pletichaření při volbě zákonodárci.

Koalice, vědoma si tohoto rozporu, raději šalamounsky nenavrhuje ve změnách prezidentských pravomocí nic. Jen by hlavu státu svázala případnou odpovědností Ústavnímu soudu, kam by ho mohli hnát zákonodárci. I to se ale může zle vymstít, protože prezident bude ještě více motivován navrhovat mezi ústavní soudce spřátelené právníky. Ještě větší problémy jsou s nejdůležitějšími návrhy ČSSD. Svázat prezidenta při jmenování centrálních bankéřů a naopak mu popustit uzdu u soudců Nejvyššího správního soudu, to nelze logicky odůvodnit. Vyvažování pravomocí je sice správná věc, ale ne stylem brzda-plyn.

Během druhého čtení změny ústavy navíc zákonodárci nevyhnutelně dojdou k poznání, že excesy obou Václavů jen těžko napraví sama ústava, pokud nemá vypadat zcela polopaticky jako návod k použití vysavače. Otcové ústavy totiž logicky nepočítali s tím, že prezident nebude s nikým konzultovat své kandidáty do rady ČNB, bude Senátu ultimativně navrhovat ústavní soudce a svévolně odpírat soudcovské funkce, z udělování milostí se stane práce na celý úvazek a vrcholem pohrdání zákonodárným procesem bude ostentativní nepodepisování zákonů a kropení parlamentu vety. I kdyby si někdo nyní dal přece jen tu práci do ústavy včlenit veškeré eventuality prezidentské práce, nemůže hlavě státu přikázat jen jediný způsob jmenování premiéra či přijetí demisí ministrů. To by pak už z prezidenta byl opravdu jen kladeč věnců, jak to zamýšlela ODS a ČSSD za časů opoziční smlouvy.

Jakkoliv má tedy ČSSD pravdu, že prezident nyní používá některé své pravomoci ostudně, je přece jen asi lepší nechat hlavě státu tytéž výsady, kterými disponuje nyní. A doufat, že budoucí přímo volený prezident je bude využívat rozumněji, tak, jak si to autoři ústavy skutečně původně přáli.

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.