Šokovaní Francouzi i evropští komentátoři začali hledat možné příčiny hrůzného činu. Velmi brzy narazili na mnohdy vypjaté politické tahanice i podkuřování krajně pravicovým voličům, k němuž se v posledních dnech uchyloval i úřadující prezident Nicolas Sarkozy.
Der Dtandard: Sarkozyho hra s ohněm
Šok z úderu je tím hlubší, čím je čin otřesnější. Kdo bude další cíl? A kdo je pachatel? Neonacista? Islamista?
Francouzský Breivik? Syn navrátilce z Alžírska s vazbami na někdejší tajnou armádu OAS? Blíže pravdě se dostaneme, uvědomíme-li si další okolnosti. Probíhá prezidentská kampaň – sotva náhodné načasování. Ve Francii tato „královská volba“ představuje vrchol politického života.
Vyplavuje staré i nové vášně, revoluční i reakcionářské, ideologické i populistické. Od roku 1789 se dobře ví, jak náhle se dokážou objevit. A v roce 2012 dělají kandidáti možné i nemožné, aby je pořádně rozdmýchali. Ministr Guéant už před týdny hovořil o „nadřazenosti západní civilizace“. Kvůli němu, Marine Le Penové a Sarkozymu, kteří pro úspěch semelou halal i košer, „národní identitu“ a „kvóty pro imigranty“, není v této kampani trumfem otevřenost navenek, ale ohraničení, patriotismus a protekcionismus.
Sarkozy, syn imigrantů z Maďarska a Řecka, není rasista, ale rád si hraje s ohněm a přilévá do něj oleje, což mu přináší hlasy z jižní Francie, více osídlené přistěhovalci. Nabízí se tedy otázka: může taková animozita ve veřejném prostoru přivést narušeného jedince k činu? U takových činů je třeba s racionálními vysvětleními zůstat opatrný. Je ale skutečností, že krátce před volbami v roce 2002 připravil psychopat krvavou lázeň v pařížské čtvrti Nanterre. Do prvního kola tehdy zbýval skoro stejný počet dní jako letos.
The Guardian: Francouzské republikánské ideály
Když byl Alfred Dreyfus držen na Ďábelském ostrově, jeho modlitby směřovaly k prezidentu republiky. Piers Paul Read v nové knize Dreyfusova aféra cituje z dopisu židovského armádního důstojníka, který psal z karibského gulagu své ženě: „Navzdory mučení jsem nikdy nezapomněl, že vysoko nad lidmi, nad jejich vášněmi a nad jejich chybami je naše země. A ta bude mým finálním soudcem.“ Podobný sentiment se po střelbě v Toulouse objevuje znovu.
V sobotu zaplaví pařížské ulice, v nichž se chystají manifestovat Francouzi – židé, muslimové i další. Zpráva je jasná: republika se proti útoku na menšiny jednotně vymezuje. Prezidentskou kampaň násilí přerušilo, přesto ji ovlivňuje. To, co každého ihned napadlo, ale nevyřkl jako první socialista Hollande, nýbrž centrista François Bayrou. Zabíjení je prý produktem nemocné společnosti, v níž politici rozdmýchávají vášně. Není těžké uhodnout, kam mířil. Sarkozyho posun doprava zahrnuje i výroky o přílišném počtu imigrantů ve Francii.
Hýčkání extrémní pravice má dvojí ostří a Sarkozy se seznamuje s tím, jak je nabroušené. Ministr vnitra Claude Guéant, nejaktivnější xenofob ve vládě, je nyní stíhán. Toto není kampaň, kterou Francie chtěla. Jejím hlavním zájmem by stejně jako v případě Británie mělo být omezování superboháčů, nikoli imigrantů. Sarkozy teď bude švenkovat do středu, ale snad nepoblázní příliš mnoho voličů.
Franfurter Allgemeine: Vražedné prostředí
Mnohé nasvědčuje tomu, že série vražd v jižní Francii – nejprve byli při dvou úderech usmrceni tři vojáci, poté tři žáci a učitel židovské školy – byla provedena týmž pachatelem. Sled událostí i kalibr zbraně tomu odpovídají. V prvním případě mohlo být motivem zapojení francouzské armády do tažení v Afghánistánu (či v Libyi), ve druhém zase protižidovský fanatismus. To vše ukazuje na (islámský) terorismus a tak na věc zatím nahlíží také prokurátor.
Co se týče protižidovských nálad, můžeme v posledních letech sledovat smutnou kontinuitu případů od poškozování hřbitovů (též záležitost jižní Francie) po trýznění židovských žáků a studentů – o předchozích smrtelných útocích nemluvě. Je na čase, aby politici přestali tyto případy bagatelizovat, aby je státní orgány začaly důsledně šetřit a tyto mokřady se začaly vysoušet. Protože i kdyby šlo o čin zpolitizovaného jednotlivce, bude za ním nepřeberné množství dalších, vyrůstajících v této nemocné atmosféře.
