V Česku jsou asi čtyři miliony lidí, pro které chřipka znamená zvýšené riziko. Kdyby se jich víc očkovalo, mohlo by se předejít téměř dvěma tisícům úmrtí. Uvádí to nová analýza.
Známý farmakoekonom Tomáš Doležal ze společnosti Value Outcomes se podíval na data o léčbě běžné chřipky v Česku. Nejdříve zjistil, jak málo tvrdých údajů o tomto onemocnění je v Česku k dispozici. Jednoduše proto, že se tím nikdo dopodrobna nezabývá. Čísla, která jsou k dispozici, nezahrnují všechny komplikace chřipky. „Český systém se této problematice nevěnuje tolik, kolik by měl,“ myslí si ekonom.
Například ve Velké Británii hlásí praktičtí lékaři, kolik už očkovali svých pacientů, povinně každý týden. Britská Národní zdravotní služba tak má aktuální přehled. Navíc praktické lékaře motivuje, aby potřebné lidi očkovali. „Dosáhnout takového systému by neměl být v dnešní elektronizované společnosti problém,“ míní Doležal. Při své analýze pak vycházel z evropských dat, která vztáhnul na Českou republiku.
V Česku se podle odhadu nechává očkovat jen asi 650 tisíc lidí z rizikových skupin, tedy pacientů s chronickými nemocemi a seniorů nad 65 let, kterých jsou dohromady asi čtyři miliony. V nejrozvinutějších zemích přitom dostává očkování 75 procent lidí z rizikové skupiny. Medián v Evropské unii se blíží 50 procentům. „Byl jsem zděšen. Situace v České republice v tom, kolik lidí z rizikových skupin chodí na očkování, a to, co kvůli tomu ztrácíme, nás řadí mezi rozvojové země, říká Doležal. „Je to nejen zdravotní, ale i ekonomický problém,“ dodává.
V aktuální analýze Doležal vypočítal, kolik zdravotní pojišťovny platí za zdravotní péči, které by se dalo předejít očkováním. Kdyby se očkovalo proti chřipce v Česku 75 procent lidí s chronickými nemocemi a z věkové skupiny nad 65 let, uspořily by jen zdravotní pojišťovny sto milionů korun za sezónu. „Bylo by možné zabránit desítkám tisíc návštěv praktických lékařů, až dvaceti tisícům návštěvám pohotovosti, několika tisícům pobytů v nemocnicích a až jednotkám tisíc úmrtí,“ tvrdí Doležal.
Zdravotní pojišťovny nejsou přitom jediné, kdo za chřipku platí. Další peníze platí za léčbu lidé ze svého. Těch, kteří se léčí sami bez návštěvy lékaře, je ročně přes 460 tisíc. Chřipka má významný dopad i na sociální systém a na zaměstnavatele. „Pro sociální systém, tedy na dlouhodobější neschopenky, se náklady odhadují v řádu desítek milionů korun na sezónu,“ uvádí Doležal. „To nepočítáme například náklady na ztrátu výkonnosti u lidí, kteří třeba do práce jdou, ale nepracují naplno,“ dodává.
Vakcína proti chřipce v předchozích letech neměla moc silnou ochranu proti vzniku onemocnění (asi 60 procent), bránila ale významnému množství komplikací a úmrtí (80 procent). Letos přichází na trh vakcína, která bude chránit nejen proti třem, ale proti čtyřem kmenům chřipkových virů. Jenže ani sebeúčinnější vakcína v celorepublikových číslech nepomůže, dokud ji bude užívat jen pět nebo sedm procent lidí jako dosud.
Kdo za to může, a co s tím? „Je to selhání veřejné zdravotní politiky. Tyto věci se nedají měnit zespoda,“ je přesvědčen Doležal. „Byl by potřeba národní program, který by bořil mýty a snižoval obavy veřejnosti z očkování proti chřipce. A zároveň motivovat praktické lékaře,“ říká Doležal s tím, že v tuto chvíli není úhrada, kterou lékaři za očkování dostávají, zrovna motivační. „Praktičtí lékaři by měli mít víc důvodů, i ekonomických, aby očkovali více svých pacientů. Je to investice. Ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny by si měly udělat analýzu a dobře spočítat, jaká kampaň a jaké motivace se vyplatí a kolik mohou ušetřit životů,“ apeluje ekonom.
Některé evropské státy se rozhodly zvýšit počet očkovaných i tím, že dovolily očkování v lékárnách. Lidé se tak vyhnou čekání v čekárnách u lékaře. Podle Doležala by ale takový krok byl v tuto chvíli předčasný. „Velká Británie k tomu došla, až když vyčerpala všechny možnosti, jak zlepšit přístup lékařů. Až zavedeme monitorování a motivace lékařů, a zjistíme, že ani to nestačilo, pak teprve bych o tom uvažoval,“ říká.
