Duševní zdraví se paradoxně až kvůli pandemii covidu-19 stalo jedním z nejdůležitějších globálních témat. Rostoucí počet diagnóz se logicky nevyhýbá ani Evropské unii. Někteří lidé v Bruselu o tématu proto hovoří jako o „novém Green Dealu“. Odbornou diskuzi o duševním zdraví přirozeně doplňuje diskuze ekonomická, zaměřená na dopady duševního zdraví na produktivitu práce, udržitelnost zdravotního systému či na implementaci moderních postupů a terapií, které mají potenciál zvýšit efektivitu výkonů.
Již během českého předsednictví Rady EU proběhla v Bruselu loni v listopadu pod taktovkou profesora Jiřího Horáčka důležitá konference zaměřená na duševní zdraví. Českým příkladem se inspirovalo nejen švédské, ale i nastupující španělské a po něm i belgické předsednictví. Jejich reprezentanti již teď označili duševnězdravotní problematiku jako jednu ze svých hlavních priorit. To vše se děje na pozadí připravovaného dokumentu Evropské komise „Comprehensive Approach to Mental Health“, který má být publikován v červnu 2023.
Fakt, že Česká republika byla členským státem EU, který pomyslný peloton duševního zdraví mezi předsedajícími zeměmi zahájil, by nás neměl uspokojit. Nově vznikající agendu v Bruselu je třeba aktivně formovat. Byť o sobě rádi pochybujeme, Česko disponuje v této oblasti tradičně velmi silným výzkumem a čeští odborníci patří mezi světovou špičku. Principy z této oblasti pronikají do praxe i díky této vládě, například v publikaci Akčního plánu politiky v oblasti závislostí pro rok 2023 až 2025.
Postoj EU nás společně s českými i zahraničními odborníky inspiroval podívat se na často přehlíženou tenkou hranici mezi duševním zdravím a závislostním chováním. Primárním cílem studie „Dvě strany jedné mince: Pomezí mezi duševním zdravím a závislostmi“, prezentované v půlce dubna v Evropském parlamentu, byla komparace českého a švédského přístupu k politice závislostí. Tedy postoj minulé a současné předsednické země a formulace doporučení pro předsednické státy.
Jde to to detabuizovat debatu o duševním zdraví, soustředit se na měřitelné cíle, aplikovat politiku snižování rizik, investovat do moderních metod nebo pracovat se závislostmi, které jsou velmi častým únikem z duševní nepohody, ale také velmi nákladným únikem s dopady jak na veřejné finance, tak na finance soukromé.
I v užší oblasti spojení problematiky závislosti a problematiky duševního zdraví má Česká republika potenciál být jedním z vůdčích států EU. Důraz na prevenci, který plyne i z aktivit Národní ekonomické rady vlády (NERV), a také na empirický přístup ve formování politik představuje pragmatickou volbu: Udržet dostupnou léčbu a neztrácet ze zřetele rozpočtovou realitu. Velmi progresivní je pak český přístup dlouhodobě v sekci nelegálních drog, kde již od 90. let patříme mezi průkopníky, o nichž se hovoří jako o „best practices“.
Tento trend působí ještě nápadněji v kontrastu s konzervativním Švédskem. To naopak vyniká v jedné z kategorií legálních drog – minimální míře závislosti na tabáku. V oblasti veřejného zdraví dokonce existuje termín „švédská zkušenost“. Díky dlouhodobé tradici a oblibě takzvaných výrobků s nižším rizikem je totiž Švédsko státem s nejnižší prevalencí kouření a stane se patrně první zemí v EU, která dosáhne hranice méně než pěti procent kuřáků v populaci již do roku 2030. A ne do roku 2040, jak postulují cíle ambiciózního Evropského plánu boje s rakovinou. Takový stav odborníci obdivně označují jako end-game. Konec hry problémů s kouřením.
Snižování rizik spojuje příklady dobré praxe v oblasti závislostí, napříč látkami i podobou jejich trhů. Věřme, že si evropští regulátoři v oblasti duševního zdraví osvojí tento princip – pomůže to mikroekonomicky domácnostem i makroekonomicky veřejným rozpočtům.
Autor je ekonom, působí v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA) a na Anglo-American University (AAU). Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).
