Málokdo si na svou adresu vyslechl tolik nehezkého jako ministr dopravy Dan Ťok. A to zdaleka nejen od nakrknutých řidičů na rozbouraných českých dálnicích či od opozičních politiků. Svého ministra nešetřil ani premiér Andrej Babiš. Když se jevilo populárním na něj něco hodit, neváhal Babiš ani vteřinu. Jako když zhruba před rokem Ťoka na vládním regionálním výjezdu donutil podepsat petici za zrychlení výstavby obchvatu České Lípy, tedy vlastně petici proti jeho vlastní práci.
Už letos v lednu nabídl Ťok Babišovi svou rezignaci. Premiér ji tehdy nepřijal. Zpětně se nabízí otázka proč. Mohlo to souviset s tím, že se do horkého a po čertech nevděčného křesla ministra dopravy nikomu jinému nechtělo a Babiš nechtěl riskovat na rezortu bezvládí.
Zda je dnes situace jiná, není jisté. Spekuluje se o mnoha jménech, na druhé straně Ťok oznámil svůj odchod dost náhle a zřejmě poněkud jinak, než si premiér původně představoval. Forma oznámení v krátkém vyjádření pro server Novinky.cz nevypadá jako součást koordinované komunikační strategie. Spíše je to takový drobný naschvál na rozloučenou s premiérem, od nějž se Ťok v mnoha věcech lišil.
Druhým důvodem, proč se politická smrt Dana Ťoka tak dlouho odkládala, mohl být enormní tlak, který na ministra na přelomu roku vyvíjeli komunisté jako tichý vládní společník. Pokud by Babiš povolil už tenkrát, bylo by příliš vidět, že KSČM má v personálních otázkách kabinetu silné slovo. To se přitom Babiš snaží popírat, kudy chodí.
Na každý pád přišlo, co zřejmě přijít muselo. Nejdéle sloužící ministr dopravy dosloužil. O tom, jak se na něj bude vzpomínat, budou rozhodovat i výkony jeho nástupce.
