Haldu hlušiny v Heřmanicích má přehlušit halda zbytečně utracených peněz
Občas se mi stane, že se ani jako profesor informatiky nemůžu dopočítat. V tomto případě přínosu ze tří miliard korun, které slíbil náš stát na vybudování takzvaného sarkofágu na černouhelném odvalu (čili haldě) v ostravských Heřmanicích.
Více než 12 let existuje plán příslušného obvodního báňského úřadu (OBÚ), jak haldu Heřmanice sanovat za minimálních nákladů. Celou tu dobu jsme se všichni domnívali, že to jde a že se to také pod kontrolou státního podniku Diamo děje. Tak jsem to vnímal z pozice rektora VŠB – Technické univerzity Ostrava. Později jsem o tom byl jako tehdejší hejtman Moravskoslezského kraje dokonce opakovaně ujišťován.
Vypadalo to slibně: necháme haldu kontrolovaně prohořívat, odtěžíme a přepracujeme využitelnou hlušinu, zlikvidujeme kontaminované kalové rybníky, vybudujeme stěny proti prohořívání z „divoké“ do zatím klidné části haldy. Krajský úřad záměry znal a dostával zprávy, že vše běží. Včetně provozu zapouzdřené skládky nebezpečného chemického odpadu (SCHO), která patří soukromé společnosti OKK Koksovny.
Kompetence na haldě byly jasné. Koksovny si za své provozují skládku, Diamo podle plánu OBÚ řeší haldu. Tu si má státní podnik zcelit. Rozumějte dokoupit skoro polovinu území na odvalu od společnosti Asental Land. Na vlastnicky sjednoceném území se pak postupně vybudují tři stěny na oddělení termiky od nehořícího území.
Všechno to dávalo smysl. Budování první oddělovací stěny bylo prakticky za nulu. Dodavatel platil státu za odvezený materiál z haldy, který si mohl přepracovat a prodat. Odkup pozemků od Asentalu by něco stál, ale ne zas tolik, protože Diamo a OBÚ jsou logicky „pánem haldy“. K tomu měla být v provozu privátní linka na zpracování využitelné hlušiny s přínosem pro státní podnik.
A teď to pojďme přepočítat. Linka stojí a její vlastník vyvolal spor s Diamem o zhruba 1,2 miliardy korun, protože se to celé, nejen dle mého názoru, nepovedlo. Pozemky od Asentalu nemá Diamo, ale onen vlastník zastavené linky. Pokud je teď bude chtít stát koupit, budou násobně dražší, než byly. Změna vyjednávacích pozic cenu zvýšila, a to podle dostupných informací minimálně trojnásobně na 150 milionů korun. Už zmíněný sarkofág, který ještě ani nemá studii vlivu na životní prostředí (EIA), bude za avizované zhruba dvě až tři miliardy, možná i za víc.
Spory státního podniku Diamo se soukromými firmami znamenají další výdaje – na právní zastoupení a případně na náklady řízení. Náklady plodí i meziresortní pracovní skupina, navrtávání dalších a dalších průzkumných sond na haldě, nakupování znaleckých posudků – jestli něco hoří, nebo ne, a mnohaměsíční práce České inspekce životního prostředí, která je možná úplně zbytečná.
Stát by měl být mnohem opatrnější v tom, jak vynakládá veřejné prostředky. Navrhovaný sarkofág je v daném prostředí diskutabilním experimentem. Jsem toho názoru, že by mělo vzniknout řešení respektující především přírodní zákony, ale i ekonomickou racionalitu. Často na to v rámci politických rozhodnutí zapomínáme.
Autor je poslancem Parlamentu ČR a členem zastupitelstva Moravskoslezského kraje.
