Série snižování úroků pokračuje. Tuzemští bankéři stejně jako na minulém zasedání posunuli sazby o půl procentního bodu dolů. Tento záměr s předstihem telegrafovali, takže překvapil jen málokoho. Ostatně tento krok se jevil jako jediný smysluplný. Méně razantní pokles o čtvrt procentního bodu by nebyl konzistentní s předchozím shromážděním – inflace od té doby zpomalila, tak proč brzdit tempo snižování? Redukce o tři čtvrtě procentního bodu by pro změnu představovala zbytečné hazardování a mohla by spustit neřízené uvolnění podmínek financování, což by snahu ČNB o znovunastolení cenové stability zkomplikovalo.
Povzbudivý vývoj cen poskytuje České národní bance určitý stupeň komfortu. Nicméně stále je potřeba mít na paměti, že vítězství nad inflací není definitivní. V některých západních zemích se stáváme svědky zadrhávání dezinflačního procesu. ČNB nemůže kroky klíčových monetárních aktérů zcela ignorovat a tempo uvolňování politiky musí kalibrovat právě s ohledem na chování velkých centrálních bank.
Během tiskové konference hodnotil guvernér Aleš Michal rizika prognózy jako mírně proinflační. Bankovní radu znepokojuje zvýšená inflace v sektoru služeb. S tímto faktorem se potýká například i Evropská centrální banka a souvisí se stále napjatým trhem práce – přestože jsou na něm patrné známky ochlazování. Za jednu z hypotetických hrozeb označil Michl i možnost rapidního oživení úvěrové aktivity.
Guvernér taktéž zmínil, že v květnu bude mít i bankovní rada k dispozici aktualizovanou analýzu k takzvaným neutrálním sazbám – jde o rovnovážné úroky, které ideálně ani nestimulují, ani nebrzdí ekonomiku. Lze usuzovat, že s ohledem na strukturální faktory bude pomyslná neutrální sazba vyšší než během předchozího cyklu.
Západní ekonomiky, nadopované robustními covidovými úsporami, se s restriktivnější politikou dokázaly bez problému vypořádat. V USA se termín pro prvotní snížení úroků neúprosně odsouvá. Přestože dynamika evropského hospodářství zaostává za americkou, nelze hovořit o katastrofě. Ani recese v tuzemsku nebyla nijak hluboká a destabilizující. Naopak vidíme, že v Česku začíná polevovat makroekonomická skepse. Například lednové maloobchodní tržby vyšly překvapivě nad odhady a mohou ohlašovat zotavení spotřeby.
Naproti tomu jádrová inflace zůstává těsně pod třemi procenty, tedy stále výrazně nad cílem. Pokud by se ČNB vydala s úroky prudce dolů, hrozí, že by se rozsáhlé tuzemské úspory přelily do spotřeby, což by teoreticky dokázalo vyvolat opětovné zesílení cenových tlaků. Benevolentnější měnová politika představuje v tomto směru významné riziko.
Centrální bankéři však navzdory své holubičí minulosti zůstávají neoblomní. V uplynulých týdnech verbálně intervenovali proti příliš agresivnímu poklesu tržních sazeb. Ještě v půlce února správci peněz sázeli na to, že se do konce roku mohou úroky propadnout ke třem procentům. Tento výhled tlačil kurz koruny citelně dolů. Nicméně rétorika představitelů ČNB, která odmítala drastickou redukci úroků, pomohla kurz české měny stabilizovat. Nyní trh očekává, že do konce roku úroky sestoupí zhruba ke čtyřem procentům.
Přestože se boj s inflací nachází na správné cestě, bylo by předčasné propadat triumfalismu. Riziko opětovného zrychlení cenové dynamiky nelze zcela vyloučit. Překotné snižování úroků by proto bylo cestou do pekel. Chování západních centrálních bank, relativní slabost koruny i markantní nárůst cenové hladiny z posledních let – to všechno jsou faktory, které hovoří pro to, aby ČNB pokračovala v cyklu uvolňování měnové politiky co nejopatrněji.
Autor je portfolio manažer společnosti Cyrrus
