Meziroční inflace dosáhla v lednu 17,5 procenta a nepotvrdila tak pesimistické obavy hovořící až o dvaceti procentech. Měl by to být její vrchol a od února by již měla začít pozvolna zpomalovat. Co měsíc, to dva procentní body. Pod desetiprocentní hranici, která může být důležitá i psychologicky z pohledu ČNB, by mohla spadnout na přelomu druhého a třetího čtvrtletí.
Hlavním důvodem zpomalování inflace je vliv srovnávací základny, nicméně stejným směrem začnou působit i další faktory. Inflaci ještě pořád táhnou nahoru především ceny energií a potravin, naopak poptávkové vlivy pozvolna slábnou. Především útlum proinflačních tlaků plynoucí ze slabé spotřeby domácností a klesajících reálných mezd bude pokračovat i v dalších měsících, což se projeví jednak zastavením růstu cen některého zboží a služeb, jednak v některých případech i jejich zlevněním.
Navíc mohou klesnout i ceny energií, když část dodavatelů začala upravovat své ceníky. A stejným směrem se mohou vydat i ceny potravin. Ty jsou v Česku specifické z toho důvodu, že jejich vývoj ne vždy koresponduje s vývojem globálních trendů. Jedním z důvodů je pravděpodobně silnější působení domácí poptávky, což jsme viděli i v posledních měsících. Pokud by to byla pravda, tak bychom mohli v následujících měsících sledovat i pokles cen potravin, které narazily na „strop“ spotřebitelské poptávky.
Pro letošek čekáme průměrnou inflaci 10,5 procenta. Nicméně riziko se začíná pomalu překlápět směrem dolů. Útlum poptávky domácností a pokles cen energií na burzách mohou totiž nakonec značit ještě rychlejší než očekávaný návrat inflace směrem k dvouprocentnímu cíli ČNB.
Autor je analytik České spořitelny
