O své životy se dělíme s platformami ovládanými autoritáři. Znovu se to zjevně ukázalo v okamžiku, kdy Elon Musk převzal Twitter. Dystopická vize Marka Zuckerberga a jeho Mety (Facebook, Instagram) – tedy život v neustále monitorované virtuální realitě – není o nic lákavější. Jako v každé diktatuře se nelze spoléhat na jasná pravidla. Ta jsou vždy ohýbána ve prospěch majitelů platforem a jejich firem.
Trávíme dobrovolně několik hodin denně za novodobou železnou oponou, která v lecčem připomíná normalizaci. Influencery můžeme koneckonců označit za normalizační umělce, kteří dostávají od sociálních sítí privilegované pozice i plat, aby na nich udrželi co nejvíce uživatelů.
Totalitní státy máme často spojené s uzavřenými hranicemi. Je z nich složité utéct a začít život jinde. Takoví emigranti často přijdou o své vazby a jsou vykořeněni do neznámého prostředí. Možná někde najdou malou komunitu podobně smýšlejících lidí, ale bude pro ně složité dohlédnout za hranice digitální železné opony.
Naši přátelé nás drží jako rukojmí, nechceme bez nich odejít a ztratit spojení v době, kde virtuální kontakt začíná hrát stále důležitější roli. Koneckonců stačí, aby si vaše firma zvolila jednu z nesvobodných platforem, která považuje osobní údaje za zboží, a kvůli udržení místa se možná budete muset vrátit za digitální železnou oponu.
Tlak uvnitř společnosti na to mít například Facebook je obrovský. Technologie od autoritářů tak prorostly společností, že začíná být nepřípustné, aby tyto platformy zůstaly uzavřené. Potřebují regulátora, který by fungoval tak jako pro operátory Český telekomunikační úřad.
Absence takové autority ve světě sociálních sítí vede k tomu, že platformy přestávají být propustné. Apple třeba začal blokovat alternativní klienty pro Instagram, jeho iMessage si stále hůře rozumí se zprávami na Androidu a napsat z jednoho chatu do druhého je až na pár výjimek nemožné. K dispozici jsou přitom vhodná technologická řešení.
VIDEO: Elon Musk přišel do sídla Twitteru s umyvadlem
• Elon Musk
Například existuje federace sociálních sítích sdružená pod něčím, co se nazývá Fediverse. Cílem je, aby uživatel nebyl uzamčený na jedné platformě a nemusel na přátele smutně koukat přes digitální železnou oponu. Obsah mezi službami proudí. Koneckonců by bylo absurdní, kdyby si třeba majitel iPhonu nezavolal s někým, kdo má mobil od Samsungu. Pokud by to Elon Musk myslel se svobodou slova skutečně vážně, Twitter by otevřel jako Fediverse.
Tím by to natřel i elitám, proti kterým tak rád bojuje. To se ale nestalo a nestane. Platformu místo toho uvrhl do chaosu, kdy si nemůžete být jistí, že roky piplaný účet, na němž třeba stojí váš byznys, ze dne na den neumře. Stačí, aby se Musk špatně vyspal. Soukromí novinářů a politiků může být teoreticky narušené, protože Musk potřebuje třeba získat v nějakém státě zakázku či odvrátit nepříjemnou reportáž. Rizika jsou velká.
Stejně tak začíná být absurdní situace, že se rozhodnete sledovat oblíbeného tvůrce a jste s ním pevně svázáni pouze určitou sociální sítí. Obdobně jako u převodu účtu z banky na banku či telefonního čísla k operátorovi by lidé měli mít možnost převést své sledující na jiné platformy. To se ale bez otevření sociálních sítí a jejich protokolů stát nemůže.
Státy by měly začít konat, protože je ohrožená nejen svoboda slova, ale i demokracie, na kterou mají sociální sítě negativní vliv. Stále více lidí konzumuje zprávy ze sociálních sítí a ze stránek, jako jsou YouTube či TikTok, se stávají nové vyhledávače.
Dopad těchto platforem začíná přerůstat význam rozhlasu, televize i mobilních operátorů, kteří jsou svázáni pravidly a pod kontrolou. Osobně si třeba vyměním víc zpráv přes Messenger než po SMS. A volám častěji přes aplikaci než přes operátory. Podobně to budou mít i další lidé. Vzorce chování se zkrátka výrazně změnily.
Je tedy čas rozbít digitální železnou oponu a vymanit se z pomyslné internetové normalizace. Koupě Twitteru a první dny úřadování Elona Muska se snad stanou důležitým milníkem, který přiměje hodně lidí procitnout. Třeba už jen proto, že zjistí, jak těžké je utíkat z téhle digitální totality a jaká cena se za to platí.
