Zvláště ošemetným se tento problém jeví při hledání nové náplně starých budov, především průmyslových, vojenských a dopravních areálů. Co se například povedlo v pražském Karlíně nebo v Lobči na Kokořínsku (pivovar), nezdařilo se v Praze na náměstí Republiky či na Smíchově.
O řadu staveb se proto svádějí boje, jak je patrno u nákladového nádraží Žižkov. Nové významy se ale bohužel hledají i pro budovy, které celkem dobře slouží původnímu účelu. Pak je ke kýči zvláště blízko. Nádraží dnes už nemůže být pouhé nádraží, nýbrž obchodně-dopravní centrum, kde sice neseženete horké párky a guláš, zato si tam koupíte kopací míč, parfém, boty a biodžus. Vlaky nenavazují, aby měl cestující čas nakoupit. Nejnovější souboj se vede o Negrelliho viadukt, který lze připodobnit chrámu dopravní architektury.
Různá sdružení podporovaná z radnice vyrukovala s tím, že po rekonstrukci nemůže zůstat pouhým krásným mostem pro vlaky. Je třeba pod něj nacpat kramáře. Účet se tu ale dělá bez hostinského, tedy správy železnic. Ta zatím trvá na opravě mostu pro most, což je dobře. Chrám má i po opravě zůstat chrámem.