Romové úplně stejně jako matky s dětmi, které spadly do maléru, protože nedostávají výživné, nebo rodiny nezaměstnaných. Jistě, s ubytovnami a jejich obyvateli nejsou nejlepší zkušenosti. Je to starost, která místo kladných bodů nese politikům spíše ty záporné.
Teď dostali příležitost hodit problémy jednoduše za hlavu. Žádosti o sociální příspěvek na bydlení šmahem zamítají anebo dotaci přidělují „na dobu určitou“, aby si vyděděnci našli bydlení jinde. Zmizí nepřizpůsobiví, zmizí problém. To je představa o světě sdílená velkým počtem radních.
Není většího omylu. Problém nezmizí, jen si vyrobíme vlastní, tuzemské běžence. Dominový efekt je nasnadě. Například v Bohumíně zamítli přes stovku žádostí, týkaly se 210 lidí. Pod most asi nepůjdou, spíš se budou snažit pohnout dál, budou zkoušet žádat jinde. Jenže města a obce na severní Moravě mají na věc podobný názor.
Přelévání problému
A tak se občané, kteří se ocitnou bez domova, třeba zkusí uchytit u příbuzných v Čechách. Podobně jako na Ostravsku se ovšem chovají radnice v Sokolově, Aši či Chebu.
Problém se zkrátka bude přelévat z místa na místo. Počty bezdomovců ve větších městech či metropoli budou stoupat. Úřady práce mohou stokrát připomínat, že pokud obec zamítne žádost o příspěvek na bydlení, musí s odmítnutým člověkem „bezodkladně začít sociální práci“. Marné jsou, jak vidno, i apely ministryně práce a sociálních věcí. Ta se snažila místní politiky v předstihu řekněme obměkčit. Marně. Řeči se vedou, voda teče.
Už je asi zbytečné ptát se, kdo celkem bohulibý záměr zase tak zpackal. Jestli nese větší díl viny rezort ministryně Marksové, nebo poslanci. Mezi těmi je spousta starostů, takže by měli zatraceně dobře vědět, co nastane v případě, že schválí mizernou normu.
Varující čísla
Každopádně zákonodárci by se o vzniklou situaci měli začít hezky rychle zajímat. Od roku 2017 mají mít právě obce oficiálně na starosti sociální bydlení. Je to schůdné? A je to vůbec dobře?
Pohled na čísla je varující. Podle analýzy, kterou pro ministerstvo práce vypracovala společnost GAC, se od roku 2006 počet takzvaných vyloučených lokalit v Česku zdvojnásobil, nejhůře je na tom Karlovarský kraj.
Zatímco před devíti lety bylo chudinských domů, ulic a čtvrtí kolem tří stovek, loni jich existovalo už 606. Ve 297 městech a obcích v nich žije až 115 tisíc lidí. Většinou jsou to Romové, ale přibývají mezi nimi dlouhodobě nezaměstnaní, rodiny s více dětmi, senioři. Je načase s ghetty něco udělat.
