Omluvit se dá ovšem jen v případě, že Babiš a spol. pochopí, že už se neodvratně politiky stali, a tudíž jednání o vzniku vlády nemohou pojímat jako operativní poradu, a už vůbec ne jako diktát. Tím jejich postoj přinejmenším vůči lidovcům rozhodně zavání. Pokusy „vyškolit“, nebo chcete-li převálcovat politické partnery už tady byly. A víme, k čemu vedly. K předčasným volbám.
Programová shoda je pro společné vládnutí prioritní. Jistě, zní to jako banalita, bezvýznamná věc to ale není. Jak ukázalo minulé volební období, pouhé ukojení osobních ambicí zdaleka nestačí. Stabilitu Nečasovy vlády nedokázalo zajistit ani to, že si TOP 09 vybojovala ministerstva financí a zahraničí, ani že Věci veřejné obsadily vytoužené vnitro.
V bývalé vládní koalici to začalo velmi záhy skřípat právě kvůli vágnosti definice společných cílů i kroků, které k nim mají vést. Takže pro pořádek. O vládním programu s lidovci zatím nikdo nemluvil. Teprve poté, co se začnou scházet expertní týmy všech tří potenciálních koaličních partnerů, mohou lídři partají se skutečně čistým svědomím říct: Makáme.
Sobotka chce mít jasno do příští soboty
Bohuslav Sobotka jako hraniční datum dohody stanovil 14. prosinec, datum, kdy bude opět skládat účty Ústřednímu výkonnému výboru ČSSD. Nejen pro něj by bylo dobré, kdyby do té doby koalice napevno stvrdila, že skutečně vytvoří vládu. Alespoň na jedné frontě by tak byl jakýs takýs klid. Předseda sociální demokracie, má-li být premiérem, klid potřebuje a ještě bude potřebovat jako sůl. Pokud se mu podaří úspěšně zvládnout sjednání koalice, bude mít před sebou ještě debatu s prezidentem o konkrétních jménech v kabinetu. Ani ta nemusí být úplně snadná.
Jedna zásadní věc už se však podařila. Shoda na tom, že země potřebuje platný zákon o státním rozpočtu na příští rok, je důkazem, že přes občasný výbuch emocí – tu na straně ANO, tu u lidovců – se z dosavadních konzultací nevytratil rozum. Plán státních financí schválený ještě do konce letošního roku ochrání zemi, s trochou nadsázky řečeno, před případnými nepřátelskými ataky zvenčí.
S ještě větší nadsázkou – dohadování o složení vlády klidně může bez větších škod na republice pokračovat i na začátku příštího roku. Ovšem v takovém případě je třeba mít na zřeteli dvě důležité věci. Zaprvé – zemi vládne kabinet bez důvěry. Zadruhé – jakákoli jiná vládní koalice, za níž by v dolní komoře parlamentu stála pohodlná většina, nebude o nic lepší, ba dokonce bude mnohem spíše problematičtější, než je ta, kterou nyní horko těžko dávají dohromady ČSSD, ANO a lidovci.
