Jana Havligerová: Tři důvody blbé nálady
Úplně čistý Fischer
Případ první, ministr financí úřednické vlády Jan Fischer. Byť už několikrát opakoval, že způsob, kterým zaplatil dluhy z prezidentské kampaně, je křišťálově čistý, neprokázal vůbec nic. Původ peněz, jež mu dorazily na účet, je dál nejasný, shodují se jak právníci, tak bankéři.
Z téhle kauzy může záhy být jen banalita. Ovšem jen tehdy, nezíská-li úřednická vláda důvěru. Pak zbude jen trapný příběh člověka, který chtěl být prezidentem, a přecenil své možnosti a schopnosti.
Nevíra v právo
Druhý případ, vrchní státní žalobce Ivo Ištvan. Ten už oznámil, že má variantu, která umožní dál stíhat trojici bývalých poslanců ODS. Jak tvrdí, žalobci mají zdokumentováno, že část jednání o politických trafikách proběhla mimo parlamentní půdu. Co bude následovat, si lze snadno představit. Dočkáme se masivního úniku policejních odposlechů a dalších útržků z vyšetřovacích spisů.
A proč tento případ snad ani nemůže mít dobrý konec, zatím asi nejlépe vystihují slova bývalého ústavního soudce Miloslava Výborného: „Široký výklad imunity Nejvyššího soudu naráží na zásadu rovnosti před zákonem. Imunita je sice správný institut, který má své opodstatnění, ale narušuje rovnost. Proto musí být vykládán úzce,“ říká právník.
Jedná se o jeden z možných výkladů práva, je to příspěvek spíše do odborné diskuze. Bezděky však vyjadřuje podstatu toho, co si myslí dost velká část veřejnosti a co vede k její radikalizaci: Všichni jsme si rovni, někteří jsou si rovnější.
Politikaření místo politiky
Do třetice k blbé náladě přispělo jednání politických frakcí o rozpouštění sněmovny. Stranám se už moc nedaří zastírat, že jim jde víc o vlastní zájmy než veřejné blaho. Ani že dvě nejsilnější strany jsou v rozvalu.
ODS bojuje o život, její snaha udržet se ve sněmovně a nabrat dech po skandálech, jež stranu zasáhly, je pochopitelná. Že lavíruje TOP 09, už nikoho nepřekvapí, navíc si teď zvolila dobrý směr pro případnou předvolební kampaň. Na momentální situaci tak možná nejvíc doplatí ČSSD. Její štěpení pod vlivem Hradu je evidentní.
A poslední postřeh. V diskuzích i v titulcích periodik a zpravodajských serverů se v poslední době zvýšila frekvence rčení starých latiníků – co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Dost dobře to vyjadřuje dnešní stav společnosti.
