Deset zemí, kde může Rusko zažehnout válku s NATO. Jiskrou mohou být drony, ostrovy i separatismus
Ruské drony v Polsku a následné narušení vzdušného prostoru Rumunska znovu rozdmýchaly spekulace, jestli se Rusko chystá na válku se Severoatlantickou aliancí. Pokud by k takové eskalaci skutečně došlo, nebylo by Polsko zdaleka jedinou zemí, kde by Moskva mohla své tažení proti Západu zahájit. Teoretická rizika hrozí řadě států, i těm, které se na první pohled zdají být zcela v bezpečí.
1. Polsko a nebezpečné dronové provokace
Polsko je nyní bezesporu adeptem číslo jedna na ruský útok. Minulý týden v noci na středu zaznamenalo narušení svého vzdušného prostoru ruskými drony. Polské stíhačky společně s letadly spojenců sestřelily bezpilotní stroje, které představovaly bezprostřední ohrožení. A premiér země Donald Tusk dal jasně najevo, že nevěří v omyl.
„Také bychom si přáli, aby byl dronový útok na Polsko chybou. Ale nebyl. A my to víme,“ uvedl předseda vlády na sociální síti X. V pondělí pak v zemi vzbudil pozdvižení dron, který se ve Varšavě vznášel nad vládními budovami. V souvislosti s incidentem byli zadrženi dva Bělorusové. Země navíc v souvislosti s rusko-běloruským vojenským cvičením uzavřela hranici s Běloruskem. Je tak otázkou, jestli se situace nyní po ukončení manévrů uklidní, nebo budou provokace pokračovat a stupňovat se.
Drony v Polsku každopádně vyvolaly mezi experty debatu o tom, co má Rusko v úmyslu, jestli zemi hrozí skutečný útok a jak by NATO a EU měly na situaci reagovat. Jasnou odpověď ale odborníci nemají. Někteří míní, že Moskva na Západ pouze tlačí v souvislosti s jeho podporou Ukrajiny. Podle dalších jde o testování soudržnosti aliance, které by v případě selhání mohlo mít fatální následky.
2. Litva a zranitelný strategický koridor
Litva patří mezi země, které jsou se začátkem případného konfliktu mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí skloňovány nejčastěji. Příčinou je, že se v oblasti polsko-litevské hranice nachází strategický Suvalský koridor považovaný za vážnou slabinu NATO. Přetnutí a ovládnutí zhruba sedmdesát kilometrů širokého území ruskými silami by jednak odřízlo pobaltské země od přísunu pomoci, jednak pozemně propojilo Bělorusko s ruskou exklávou Kaliningrad. Obojí by Moskvě zajistilo velké výhody ve střetu se Západem.
Pobaltské země, Polsko i celá aliance si rizika dobře uvědomují. Otázkou však je, jestli jsou schopné je účinně eliminovat. Vilnius koridor opevňuje a společně s Varšavou budují silniční infrastrukturu, která by napomohla lepší obraně území. Jejich spojenci dávají najevo, že budou region také bránit, a Rusové by tam okamžitě narazili i na vojáky ze západní Evropy. Do Litvy se postupně přesouvají němečtí vojáci, v roce 2027 by jich tam mělo působit téměř pět tisíc.
Někteří experti ale varují, že útok na koridor by nemusel hned nést podobu přímé vojenské akce, ale spíše by mohl připomínat dění v Donbasu po anexi Krymu v roce 2014. Ruští nebo běloruští vojáci či žoldáci by v převlečení za „místní partyzány“ mohli destabilizovat region a vyvolat politickou krizi, na kterou by Západ těžko hledal odpověď.
3. Estonsko a nebezpečná blízkost k Petrohradu
Poloha malého Estonska se sotva 1,5 milionu obyvatel na výspě Pobaltí, u pobřeží Finského zálivu a se vzdáleností města Narva pouhých 135 kilometrů od Petrohradu, z něj činí mimořádně zranitelnou zemi. Tallin navíc dlouhodobě žije s obavou, zda by ho spojenci z NATO byli ochotní bránit. Tuto starost měla země už dávno před návratem Donalda Trumpa do Bílého domu.
„Nejsem si jistý, jestli bych riskoval jadernou válku kvůli nějakému místu, které je předměstím Petrohradu,“ prohlásil kupříkladu na adresu Estonska někdejší republikánský šéf Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich v roce 2016. Rusko tyto výroky samozřejmě vnímá a může si z nich činit adekvátní závěry.
Estonsko se proto nepřipravuje jenom na obranu proti Rusku, ale patrně pomýšlí i na možnost preventivních akcí v případě bezprostředního ohrožení. Před rokem generál Vahur Karus v televizi ERR mluvil o tom, že pro malé země, jako je Izrael nebo Estonsko, je schopnost přenést válku na území nepřítele velmi důležitá. Ministr obrany Hanno Pevkur pak hovoří o zajištění schopnosti čelit hrozbám dříve, než dosáhnou estonského území.
4. Lotyšsko a jeho početná ruská menšina
Lotyšsku ke klidu nepřidává společná hranice s Ruskem i Běloruskem a k tomu má i jeden vážný vnitřní problém. Zhruba čtvrtinu populace země tvoří etničtí Rusové. Je to převážně důsledek sovětských časů, před druhou světovou válkou byla tato menšina sotva desetinová. Riga se nyní každopádně bojí toho, že má doma silnou pátou kolonu. A Moskva může svůj případný výpad proti pobaltské zemi „zdůvodnit“ ochranou ruské minority.
Lotyšsko tak v poslední době utahuje šrouby kolem skupiny etnických Rusů, kteří jsou nuceni ukazovat loajalitu zemi především znalostí litevštiny. Místní média tento měsíc informovala o tom, že téměř tisícovku lidí s ruským občanstvím čeká do poloviny října vyhoštění, protože neudělali jazykovou zkoušku. Úřady země tvrdí, že tito lidé ignorovali komunikaci, která je upozorňovala na jejich povinnosti.
Lotyšsko se podobně jako další pobaltské země aktivně připravuje na možný ruský vpád nejenom po vojenské stránce, ale také z hlediska ochrany civilistů. Modernizuje a buduje bunkry, vytváří strategické zásoby a zdravotníci nacvičují krizové scénáře. V prvním roce války na Ukrajině z průzkumu vyplynulo, že téměř třicet procent Lotyšů očekává, že se Kreml pokusí dobýt i Pobaltí.
5. Rumunsko, zbloudilé drony a složité Moldavsko
Polsko není jedinou alianční zemí, která zaznamenala ruské drony na svém území. V sobotu jeden bezpilotní stroj narušil i rumunský vzdušný prostor. Vzlétly kvůli němu dvě rumunské stíhačky F-16 a také dva spojenecké letouny Eurofighter Typhoon německého letectva. Armáda měla zákonnou možnost ho sestřelit, ale neučinila tak. Dron podle Bukurešti kroužil v příhraniční oblasti na jihovýchodě Rumunska téměř hodinu.
Není to přitom poprvé, co se země stala obětí své polohy, která jí nadělila zhruba 650 kilometrů dlouhou hranici s Ukrajinou. Od začátku ruské invaze k sousedovi v únoru 2022 na Rumunsko opakovaně dopadaly úlomky ruských dronů. Panují tak obavy, že by se incidenty mohly stupňovat a ohrožovat poměrně aktivního člena NATO. Už před pár měsíci americký generál Ben Hodges varoval, že pokud Moskva zaútočí na Severoatlantickou alianci, mohou být mezi prvními cíli rumunské černomořské přístavy.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v létě zase prohlásil, že Rusové mají nadále v úmyslu dobýt Oděsu a potom pokračovat na Moldavsko, kde podporují separatistické Podněstří. A dalším cílem by podle něj bylo Rumunsko, které má na Kišiněv úzké vazby. Kreml tvrdí, že Bukurešť chce Moldavsko přičlenit ke svému území.
6. Norsko a jeho odlehlé arktické území
Na první pohled se může zdát, že Norsko leží relativně daleko od Ruska, ale situace je složitější nejenom kvůli 200 kilometrů dlouhé společné hranici za polárním kruhem. Oslo v poslední době posiluje dohled nad touto linií. O norském městečku Kirkenes v arktickém regionu se někdy hovoří jako o laboratoři ruských hybridních operací, které pak dopadají na celou Evropu. Jenže ruské aktivity neohrožují pouze tuto oblast. V srpnu se ruským hackerům podařilo na chvíli získat kontrolu nad přehradou Bremanger na západě země. Oslo už dříve nařklo Moskvu, že chystá v zemi závislé na elektřině z vody sabotáže.
Problémem pro Norsko také je, že stále umožňuje vplutí ruským rybářským lodím do třech přístavů na severu, kromě Kirkenes jde o Tromsö a Batsfjord. To Rusku usnadňuje špionáž a pašování západních produktů na své území. Největší ohrožení pro Norsko ale plyne ze Špicberk. Kreml má v Arktidě silné zájmy a specifické postavení ostrovů by mu navíc umožnilo otestovat ochotu NATO chránit odlehlé území.
„Jsou součástí Norska, člena NATO, ale jsou demilitarizované ustanoveními Svalbardské smlouvy z roku 1920, kterou podepsalo 46 zemí, včetně USA, Norska a Francie. Kvůli této dohodě zůstává NATO hluboce rozděleno v tom, zda by v případě ruského kroku všichni členové aliance chtěli aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy, který požaduje, aby byl útok na jednoho chápán jako útok na všechny,“ vysvětlil před časem problém Paul Goble z think tanku The Jamestown Foundation. Moskva systematicky zpochybňuje norské nároky na Špicberky.
7. Finsko a jeho příliš dlouhá hranice
Finsko s Ruskem sdílí 1 430 kilometrů dlouhou hranici a také historii vzájemných válek. Země se v obavách ze svého souseda po začátku války na Ukrajině rozhodla vstoupit do NATO. Ale rozhodně se nespoléhá na to, že jí to bude k ochraně stačit. Helsinky svou východní hranici důsledně opevňují a připravují se na nejhorší scénář.
Finsko bedlivě monitoruje armádní činorodost na ruské straně linie. Satelitní záběry v posledních měsících ukázaly nové stany a sklady, v nichž mohou být vojenská vozidla, či renovaci přístřešků pro letadla a stavební činnost na vrtulníkové základně, která byla dříve nevyužitá a zarostlá. Finové se navíc domnívají, že posilování ruské vojenské přítomnosti u hranic by mohlo po válce na Ukrajině ještě nabýt na intenzitě.
Nejde ale pouze o situaci na zemi. Finsko se potýká také se sabotážemi v Baltském moři a narušováním svého vzdušného prostoru. Země dobře ví, že pokud by se už nyní napjatá situace v Baltském moři vyhrotila, je hned na ráně. Experti totiž upozorňují na to, že Rusové v Baltu nedisponují příliš silnými strategickými pozicemi. Proto by se v případě konfliktu nejspíš pokusili rychle obsadit přístavní oblasti v Pobaltí, ve Finsku a v Polsku.
8. Švédsko a jeho cenný ostrov Gotland
Také Švédsko očividně popudilo Moskvu svým vstupem do NATO, Stockholm navíc patří k důležitým podporovatelům Ukrajiny. Severská země sice nemá s Ruskem žádnou pozemní hranici, drží však území, které by v případě války o Baltské moře hrálo obrovskou roli: velký ostrov Gotland.
„Klíčová vojenská strategická poloha ostrova bude s největší pravděpodobností dějištěm nepřátelské akce v úvodní fázi konfliktu,“ řekl před časem listu The Wall Street Journal Stefan Lundqvist z Ted Stevens Center for Arctic Security Studies na Aljašce. Ve válce by Gotland sloužil jako uzel pro logistiku NATO a kontrolu námořních linek a k provádění úderů na nepřátelské území.
Švédsko se tak netají tím, že považuje Rusko za svou největší bezpečnostní hrozbu, a z armádních kruhů zaznívá, že by se obyvatelstvo mělo mentálně připravit na možnost války s velkým východoevropským státem. Švédové Gotland opevňují, vybavují ho protivzdušnou obranou a nacvičují tam různé válečné scénáře.
9. Maďarsko a možnost změny zahraničního kurzu
V tuto chvíli se může zdát, že Maďarsko je tou poslední evropskou zemí, na kterou by Rusko mohlo útočit. Premiér Viktor Orbán je považován za spojence prezidenta Vladimira Putina a narušitele unijní snahy o podporu Ukrajiny. Jenže ani Orbánova vláda nemusí být věčná a maďarská zahraniční politika by se brzy mohla změnit.
Zemi na jaře roku 2026 čekají parlamentní volby a opoziční lídr Péter Magyar zdůrazňuje, že Maďarsko patří do Evropské unie a musí být spolehlivým členem NATO. Pokud válka ještě potrvá, Magyar zvítězí a jeho první kroky budou ve prospěch Ukrajiny, může Moskva začít panikařit, že ztrácí vliv na rozhodování v Evropě.
V takovém případě by se mohla Budapešť rychle dostat do podobné situace jako Polsko a Rumunsko. Na její území mohou dopadat drony a může být terčem dalších ruských provokací. Magyar už v létě obvinil Kreml z toho, že se chystá vměšovat do nadcházejícího hlasování, a tak se vztahy mezi ním a Moskvou mohou v příštích měsících ještě vyhrotit.
10. Slovensko a sympatie obyvatel k Rusku
V podobné situaci jako Maďarsko je v současnosti Slovensko. Premiér Robert Fico čelí na Západě kritice za své cesty do Moskvy a Pekingu. Rusko si nejspíš dává dobrý pozor, aby při leteckých úderech na Ukrajinu neohrozilo slovenské území, které se nachází v samém sousedství letiště v Užhorodu.
Ale ani současná politická reprezentace na Slovensku nemusí být trvalá, volby se v zemi mají konat nejpozději v roce 2027. Obecně je tak Slovensko v sousedství Ukrajiny poměrně zranitelné, zvlášť pokud by se válka nevyvíjela pro Kyjev dobře. V případě Slovenska se ale nabízí ještě specifické riziko.
Rusko by se teoreticky mohlo pokusit rozložit jednotu NATO a Evropské unie další podporou určité formy separatismu. Může mít dojem, že Slovensko je zemí, v níž je mu obyvatelstvo poměrně dost nakloněné a ochotné akceptovat pokojnou anexi bez většího odporu, který by pravděpodobně Rusy čekal v Polsku a Pobaltí. Záminku pro takový krok by mohla poskytnout nějaká silně nepopulární prozápadní vláda.
