Andrej Babiš tuto možnost chápe jako spojení tradičních stran TOP 09, ODS, sociální demokracie a KDU-ČSL, kterým on jako osoba a vůdce nového hnutí stále více vadí, protože se jim nehodí do jejich zaběhaného systému. Tak to alespoň ministr financí napsal v komentáři pro deník Právo.
Svým způsobem má pravdu. Strany, o kterých hovoří, jsou páteří demokratického systému v Česku. A do toho se vůdce hnutí ANO skutečně tak úplně nehodí. Jeho chápání demokratických principů se limitně blíží nule. Takže jeho údiv nad chováním vládních partnerů, kteří se projednou rozhodli táhnout za jeden provaz s opozicí, je nejspíš skutečně nefalšovaný. Stejně tak nepřekvapuje ani jeho další obrana ve stylu „všetci kradnú, já jsem ten nejtransparentnější, nejvíc pod kontrolou“. Takového Babiše známe minimálně přes dva roky a těžko se dá očekávat, že jako politik překročí svůj stín. Což ale s inkriminovaným zákonem vlastně vůbec nesouvisí.
Pokud se vládní strany spojí s opozicí a prosadí Plíškovy paragrafy, bude to úlitba vnitrostranickým řadám.
Co tedy říkají paragrafy, které by údajně protibabišovská novela měla obsahovat? V podání poslance Plíška se jedná o dvě regule. Ta první říká, že ministr, který vlastní minimálně čtyřicet procent firmy, se svého podílu musí vzdát, přepsat ho třeba na manželku nebo ho uložit do svěřenského fondu. Druhá pak, že firma, v níž člen vlády drží alespoň desetiprocentní balík, se nesmí ucházet o státní zakázku. Zní to logicky, vypadá to jako bohulibý záměr. Praktický důsledek pro podnikání ministra financí či jakéhokoli jiného člena vlády z toho ale nebude žádný.
Babišovy firmy prakticky nemají konkurenci
Představme si, že předseda ANO tím či oním způsobem splní první zákonnou podmínku. Tím by byla splněna i ona druhá a především Agrofert, ale i další Babišovy firmy by se dál mohly ucházet o státní zakázky. Stejně úspěšně jako teď. V mnoha oborech podnikání prakticky nemají konkurenci a jejich soupeři jen těžko mohou nabídnout lepší cenu. To je fakt, který navrhované paragrafy předem činí bezzubými.
To ale neznamená, že Babiš není ve střetu zájmů. Je, a to v obrovském. Jen to teprve postupně dochází většímu počtu lidí než dřív a vadit to začíná především řadovým členům tradičních politických stran. Najmě těch, které vstoupily s hnutím ANO do vlády.
Pokud se ČSSD a KDU-ČSL nakonec skutečně spojí s opozicí a zmíněné paragrafy navrhované do novely zákona o střetu zájmů potvrdí, bude to úlitba vnitrostranickým řadám. Jak do budoucna obecně zabránit vzniku situací, které nastaly se vstupem Andreje Babiše do politiky, to je oříšek, který není lehké rozlousknout. Nejjednodušší by samozřejmě bylo, kdyby škodlivost takové možnosti pochopili voliči. Ti čeští k tomu ovšem zatím zjevně nedospěli.
