Když lobbisté vládnou: Proč Šebestyánovy plány povedou k dražším potravinám

Rozpoznat ve vládě Andreje Babiše, kdo je čí a jaké hájí zájmy, je mimořádně složité. Obě menší koaliční strany mají své sponzory, jejichž zájmy pečlivě obsluhují. Na druhé straně pak voliče, jejichž zájmy jsou s nimi v přímém protikladu. Především pánové v dresech SPD, jimž se říká experti, jsou přímými proponenty byznysových zájmů. 

Zemědělská lobby v akci

Ministr zemědělství Martin Šebestyán se ani netají tím, že na tento úřad přišel hájit zájmy velkých potravinářských firem v čele s Agrofertem, který Andrej Babiš opět odevzdává do svěřenského fondu. Před nástupem do vlády šéfoval Šebestyán Státnímu zemědělskému a intervenčnímu fondu (SZIF). Agrofertu v této roli vyplácel miliardy dotací, které ministerstvo zemědělství po sérii rozsudků Nejvyššího správního soudu, jenž jasně řekl, že Babiš byl ve střetu zájmů a Agrofert neměl na dotace nárok, vymáhá zpět. Poté, co musel SZIF opustit, byl předsedou lobbistického spolku Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků. Jak název napovídá, jde o nátlakovou skupinu velkých firem. 

Ty ho do vlády vyslaly. A on okamžitě začíná jejich zájmy hájit. A rozjel to hodně zostra. Přichází s plánem, jak prosadit, aby v obchodech vzrostl podíl českých potravin. „Zájmem všech by mělo být, aby surovina, potravina, výroba byla co možná největším způsobem krytá z domácích zdrojů, aby i oni jako obchodníci měli stabilní a předvídatelné prostředí z pohledu dodávky. Tady se může cokoliv změnit, překlopit, a to je jeden z výchozích bodů, který je podle mě nutný,“ řekl Šebestyán pro Seznam Zprávy. K tomu, aby bylo na trhu více českých potravin, je podle něj potřeba, aby měli výrobci odpovídající podmínky. 

Regulace marží a kvóty na potraviny

Začít se má regulacemi marží obchodních řetězců. Vládní program slibuje potravinového ombudsmana. A Šebestyán jako krajní řešení připouští i povinné kvóty na české potraviny. Tento návrh už za pandemie covidu prosazovali poslanci ANO a SPD. Naštěstí se ho podařilo zastavit. Teď s ním ministr Šebestyán znovu šermuje. 

Ví, že doba velmi silné geopolitické nestability a obchodních válek, kdy hrozí u strategického zboží a surovin přerušení obchodních řetězců, je pro nápady na různé druhy „soběstačnosti“ ideální. Lidé se bojí, že by něco nemuselo být k mání nebo by to mohlo náhle zdražit. V této atmosféře budou na regulace velmi slyšet. Zvlášť když se jako na viníky ukáže na zahraniční řetězce. Že oni jsou těmi, kdo si nejvíc přirážejí a zdražují. 

Nejvíc zdražovali potravináři

Data Českého statistického úřadu, jenž sleduje ceny v celém potravinářském řetězci – od výrobce přes obchodníka k zákazníkovi –, v éře velké inflace ale ukázala úplně jiný příběh. Nejvíc ceny zvedali výrobci potravin. Ti z Česka. Upozornil na to v detailním šetření opakovaně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s vysvětlením, že v řadě oborů jsou velmi koncentrované podíly na trhu. Především u základních potravin, u nichž se ceny zvedaly nejvíc. 

Za omezování konkurence už jsme před soudem 

Vlády navíc omezují dovoz zahraničních potravin byrokratickými obstrukcemi. Česká republika je za to žalována u Soudního dvora Evropské unie. Především za povinnost hlásit předem dovoz potravin. Evropská komise tvrdí, že to narušuje společný evropský trh. To je ze samé podstaty zřejmé. Spornou vyhlášku nebyla schopna zrušit vláda Petra Fialy, která přitom od svého nástupu neustále mluvila o deagrofertizaci. 

I ministr zemědělství za lidovce Marek Výborný ale hájil protekcionistická opatření velmi podobně, jako to teď dělá lobbista českých potravinářů Martin Šebestyán. Seznam potravin, které je nutné hlásit, se v roce 2024 pouze snížil z tehdejších 23 na současných pět skupin. Zaklínadlo vlád zní: „dvojí kvalita potravin“. Andrej Babiš a Martin Šebestyán s ním šermují velmi často. A geopolitická situace jim nyní velmi nahrává. 

Orbánovo největší zdražení v Evropě

Tvrdé zásahy do potravinářského trhu a ochrana domácích výrobců nejsou žádnou novinkou. Dramatické dopady do prudkého růstu cen jsou prověřené. Marže supermarketů reguluje třeba Maďarsko. To přistoupilo dokonce k regulaci cen některých konkrétních základních potravin. Dopadlo to tak, jak se dalo čekat. Maďaři měli v posledních pěti letech nejvyšší inflaci z celé Evropské unie. My jsme byli v závěsu hned za nimi. 

Zdražení u samotných potravin bylo ještě dramatičtější. Na vrcholu regulační éry dosáhl v prosinci roku 2022 růst cen potravin v Maďarsku meziročně 47,8 procenta. Obchodníci jednoduše zdražili všechny ostatní potraviny než ty, jejichž ceny držel Viktor Orbán regulací nízko. Ze země také postupně odcházely pod tlakem regulace marží obchodní řetězce, takže se snižovala i konkurence mezi obchodníky. A opět přirozeně rostly ceny. Je to učebnicový příklad, jak omezení konkurence zdražuje zboží a služby. 

My jsme ve zdražování jídla v éře velké inflace posledních let byli hned za Maďary evropskou dvojkou. V listopadu 2022 jsme to dotáhli na meziroční zdražení jídla o 26 procent. A nejde to svést jen na energetickou krizi. Ta zasáhla všechny evropské země. Z dat je ale jasně vidět, že především potravináři zdražovali výrazně rychleji, než jim rostly ceny energií. Prostě atmosféry všeobecného zdražování využili. 

Pro srovnání, jaké rekordy ve zdražení jídla zažily ostatní země: Francie to dotáhla nejvýš na 15,9 procenta, sousední Rakousko na 17 procent, Dánsko na 16 procent a v Itálii vzrostly ceny potravin meziročně nejvýše o 13,6 procenta. 

Vládou zdražené jídlo

Lekce je zřejmá. Čím menší je konkurence, tím rychleji se zdražuje. Je to přirozené a mnohokrát ověřené.  

Ceny navíc táhne vzhůru především očekávání jejich vzestupu. Ekonomie je také psychologie. Když se zdražení očekává, většinou spolehlivě přijde. Obchodníci otestují, jestli lidé zaplatí víc, a oni nakonec zaplatí. U základních potravin jim ani nic jiného nezbude. 

Evropská centrální banka ve své nedávné studii upozorňuje, že při obavách z inflace přes 60 procent lidí očekává zdražení jídla. Pak následuje bydlení s 50 procenty a doprava se 41 procenty. 

Jedinou cestou, jak udržet kvalitní a nepředražené potraviny, je ostrá konkurence. V našem případě přinejmenším evropská. Na tak malém trhu si ji nejsme schopni vytvořit sami. Martin Šebestyán a Babišova vláda tak fakticky v zájmu českých potravinářů a zemědělců lidem zařizují zdražení potravin. Po vzoru Babišova velkého inspirátora Viktora Orbána.