Komentář Jany Havligerové: ČSSD je v pěkné šlamastyce

Jan Hamáček

Jan Hamáček Zdroj: ČTK

Babiš nás podrazí, Babiš nás zesměšní, zněla nejsilnější varování od některých členů sociální demokracie před i v době konání referenda o vstupu strany do vlády s hnutím ANO. Stalo se. Dokonce tak rychle, že to vyrazilo dech i největším sýčkům ze sociálnědemokratického hnízda. Osudová volba zavedla ČSSD do pasti. 

Pro vstup do druhého kabinetu šéfa ANO se ve vnitrostranickém referendu vyslovilo devět krajů, proti bylo pět zbývajících. Jak bezprostředně po vyhlášení výsledků konstatovali čelní socialističtí politici, je to silná podpora výslovného přání šéfa strany Jana Hamáčka. Na něm teď je, jak z pasti, kterou jistě bez zlého úmyslu pomáhal spolu s dalšími spolustraníky zkonstruovat, uniknout.

Vyřešit problém s personálním obsazením postu ministra zahraničí, který nastolil prezident Miloš Zeman a sekundovat hlavě státu začali i premiér a komunisté, nebude rozhodně jednoduché. Vážné dilema stojí i před patnácti členy poslaneckého klubu, kteří by – vázáni referendem – měli zvednout ruku a vyslovit svou důvěru menšinovému kabinetu s podporou komunistů.

Zeman trvá na tom, že sociálního demokrata Miroslava Pocheho do funkce šéfa české diplomacie nejmenuje. Mírný ústupek – chce se s dotčeným kandidátem sejít – rozhodně neznamená, že rozehranou partii hned tak vzdá. Hlava státu si přeje mít v kabinetu spřízněné duše. Alespoň v sociálnědemokratické části kabinetu by jich nejspíš podle něho mělo být početně co nejvíce. Zvyšovalo by to jeho šanci vládní politiku přímo ovlivňovat.

O to, kdo si sedne do hlavního křesla v Černínském paláci, mu jde zvlášť. Je to neuralgický bod přímo se týkající Zemanových zahraničněpolitických zájmů a postojů. Momentálně drží pod krkem jak premiéra, tak šéfa sociální demokracie. Může si dovolit vyčkávat, kterému z politiků povolí nervy dřív.

Sociální demokracie byla a je vnitřně rozdělená a to, co se nyní děje na politické scéně, ji bude dál atomizovat. Stačí se podívat na detaily referenda. Varianta úzké spolupráce s ANO získala největší podporu na Vysočině a v Praze, v regionech, z nichž se rekrutují nominanti ČSSD na ministerské posty. Dále ve Středočeském kraji, kam stranickou příslušností náleží předseda Hamáček. Přesto i v těchto krajských organizacích existují poměrně silné skupiny straníků, kteří nejsou s výsledkem vnitřně srozuměni a většině se budou podřizovat jen se skřípěním zubů. Pokud bude vedení strany dál ustupovat Zemanovi a Babišovi, dříve nebo později se mu to vrátí jako bumerang.

Když sociální demokracie tlaku Hradu, ANO a komunistů neustoupí a nevymění kandidáta na ministra zahraničí, může se stát, že plán dvoukoaličního modelu kabinetu padne. Za to by sociální demokracie s velkou pravděpodobností dostala na frak od voličů. Prezident a designovaný premiér by jim už dokázali vysvětlit, kdo je kazisvět. ČSSD je v pěkné šlamastyce.