Studie o důchodových systémech, kterou vypracovali analytici Úřadu vlády, je jako cesta časem. Zpět do minulého století, na jehož sklonku byl Vladimír Špidla, dnes hlavní poradce premiéra, ministrem práce a sociálních věcí.
Současný český důchodový systém podle týmu, který Špidla vede, nepotřebuje reformu. Je prý udržitelný i přesto, že česká populace stárne. Postačí k tomu parametrické úpravy systému spolu se zvyšováním podílu HDP vydávaného na penze a posilováním změn ve třetím pilíři.
Tak to už tady jednou bylo, před nějakými patnácti lety. Kombinace státního důchodu a důchodového připojištění měla penzistům zajistit příjem zhruba ve výši 60 procent (bez připojištění 45) posledního příjmu v zaměstnání. Věková hranice pro odchod do důchodu byla tehdy zvažována mezi 62 a 63 lety a každých šest let se měla upravovat podle aktuálního demografického vývoje. Stručně shrnuto – o reformě penzí se diskutuje nejméně patnáct let a po pár pokusech o úpravu systému jsme přibližně tam, kde jsme byli před čtvrtstoletím.
Studie má být poselstvím a zároveň i varováním pro budoucí vládu. Na privatizaci penzijních účtů zapomeňte, storno druhého pilíře, tedy zrušení penzijní reformy Nečasovy vlády, bylo tím nejlepším počinem současného kabinetu. Důchodový systém je přece součástí státního rozpočtu, a tak se nemůže stát, že by na výplatu penzí nebylo. Jistě. Jejich potřebný růst se ale zmrazit dá.
Autoři studie také nabádají politiky, aby přemýšleli o tom, jak by stát mohl seniorům zlepšit život ještě jiným způsobem. Například „snížením nebo odstraněním nákladů na cestování po železnici či autobusovou dopravou, snížením doplatků za léky nebo prostřednictvím slev na kulturní aktivity“. Nic proti dobrým úmyslům, ale je to dost děsivá představa.
Lidé nad pětašedesát let tvoří asi pětinu společnosti, v roce 2030 by to mohla být skoro čtvrtina a v polovině století třetina. Současně se prodlužuje doba, kterou lidé stráví v penzi. Ta se podle statistických údajů za posledních patnáct let zvýšila zhruba na 24 roků. Ženy stráví v důchodu více než 27 let, muži 19. Skutečně chceme, aby byla masa občanů přes dvacet let zcela závislá na libovůli politických garnitur?
Volební programy všech stran, které se hlásí do sněmovny, na seniory pamatují. Letmo, přesněji velmi vágně se přitom dotýkají i případné úpravy penzijního systému. Jediné, co z programů skutečně plyne, je fakt, že partaje na žádnou revoluční změnu nepomýšlejí. To jim po debaklu, jakým byla reforma penzí prosazená na přelomu let 2015 a 2016, snad ani nelze vyčítat.
Zbabělé ale je, když nedokážou jasně říci, že do penze nebude možné odcházet v pětašedesáti letech. Pokud lidé nebudou do důchodu odcházet později, nebude možné udržet alespoň relativní rovnováhu mezi příjmy a výdaji na penze. A to je jen jedna ze změn nutných k tomu, aby ze starobního důchodu nebyla pouhá chudinská dávka.
