Pětadvacet let od rozpadu federace, padesát od sovětské okupace, osmdesát od Mnichova, rovných sto od založení republiky a tak dále. V podstatě by naše země nemusela v letošním roce dělat nic jiného než si připomínat všelijaká slavnější i méně slavná výročí. Jenže smůla.
Kromě oslav a vzpomínání nás čeká i spousta velmi současných a důležitých rozhodnutí a politická scéna rozhodně nebude v klidu rozjímat nad osudovými okamžiky českých dějin. Letos budou troje volby, takže zase nevylezeme z volební kampaně. To nejdůležitější se ovšem odehraje už v lednu, dokonce už v nejbližších dnech.
Budeme svědky hlasování sněmovny o poslanecké imunitě Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka, hlasování sněmovny o důvěře Babišově vládě a hned poté hlasování občanů o příští hlavě státu. Všechno to spolu souvisí. Babiš s prezidentem Milošem Zemanem vytvořili bytelnou mocenskou koalici, která razí nový, dosud nevyzkoušený pohled na polistopadové politické dění.
V jejich světě je například poslanecká imunita nástrojem, který může chránit před stíháním za údajné trestné činy absolutně nesouvisející s výkonem politické funkce, pokud Babiš a Zeman za takovým výkladem spatří jakýsi vyšší zájem země. Ve stejném vyšším zájmu dochází k redukci významu sněmovny. Důvěra vládě se z kruciální ústavní podmínky stává nadbytečnou formalitou komplikující vyhlídky na „makání pro lidi“.
Právě hlasování o Babišově imunitě jako první ukáže, nakolik se toto premiérsko-prezidentské vidění politiky podařilo naočkovat do sněmovny. Možná se poslanci nechají většinově přesvědčit, že Zeman s Babišem se bijí za lepší zítřky proti všem. A zejména proti mafii, která dokáže ovládat všechno od české policie přes slovenský ústavní soud až po evropský úřad bojující proti podvodům. Jestli tento pohled převáží, pak se poslanci dobrovolně a demokraticky degradují do role politického komparzu pasivně sledujícího výkony mocenského duopolu.
Případné znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem by pak znamenalo demokratické stvrzení tohoto duopolu a jeho pohledu na fungování politiky, defi nitivní pohřbení posledních zbytků polistopadového parlamentarismu.
Hlasování o důvěře první vládě Andreje Babiše bude v tomto ohledu spíše formální, protože na nic z toho, co Babiš bezprostředně potřebuje zařídit, není důvěra potřeba. Při druhém pokusu lze očekávat velkolepější hry, jež pravděpodobně vyústí v dohodu mezi hnutím ANO a ČSSD. Jejich menšinová vláda může najít toleranci u lidovců nebo komunistů. Zbylé tradiční demokratické strany budou muset přijmout odpovědnost za své rozhodnutí nehrát s Babišem za žádných podmínek žádnou partii. Budou pohoršeně přihlížet vzestupu extremistů.
A doufat, že upřímné pohoršení jim přinese body v podzimních komunálních a senátních volbách. Pokud politické hry začátku letošního roku dopadnou podle naznačeného scénáře, může se rok 2018 snadno zařadit mezi ostatní význačné „osmičkové“ roky našich dějin.
