Probíhá jakési třetí kolo senátních voleb, v němž se v silově vyrovnané komoře nezávislí kandidáti rozhodují, jaký klub svou přítomností podepřou. Důležité dílčí vítězství si teď připsali Starostové a nezávislí, do jejichž klubu vstoupí známé tváře Jiří Drahoš a Marek Hilšer. Rozložení sil stále není jisté, několik nezávislých kandidátů si svůj klub stále vybírá.
Výsledek tohoto „třetího kola“ bude mít výrazný vliv na to, kdo se stane předsedou Senátu, tedy druhým nejvyšším ústavním činitelem v zemi. Může ale také ovlivnit budoucnost celé horní parlamentní komory.
Mizerná volební účast ve druhém kole senátních voleb vyvolala debatu o tom, co s horní komorou nebo způsobem výběru jejích členů do budoucna dělat. Objevuje se řada návrhů od drobné úpravy voleb s prodloužením intervalu mezi prvním a druhým kolem přes radikálnější změnu volebního systému až po úplné překopání Senátu zhruba podle vzoru německé Spolkové rady. To vše si zaslouží diskuzi. Diskuzi, nikoli hurá akce. Když se horní komora včera zabývala návrhem senátora za ČSSD Dienstbiera na zavedení jednokolové volby, zcela přirozeně návrh shodila ze stolu.
Je ovšem velmi pravděpodobné, že v příštích dvou letech, která nás dělí od volby další třetiny senátorů, z těchto diskuzí žádný konkrétní závěr nevyplyne. Prosadit změnu volebních zákonů je náročné i ve chvíli, kdy nad ní panuje shoda. A tu zatím nikdo ani nehledal. Proto je třeba se ptát, co lze udělat pro to, aby za dva roky byla volební účast alespoň o něco méně ostudná, než byla letos. A odpověď úzce souvisí právě s tím, jak bude probíhat zmíněné „třetí kolo“ voleb.
Senát neumí vyprávět veřejnosti svůj příběh. Jeho práce není špatná. Jeho užitečnost je pro bedlivějšího pozorovatele politického cvrkotu nesporná. Ale jeho PR je prachmizerné. Na to by bylo dobré myslet, až bude probíhat jednání o novém šéfovi komory. Nepsaná pravidla velí, že by měl pocházet z nejsilnější senátní frakce a neměl by být v horní komoře nováčkem. Zdá se, že budou dodržena. Což je dobře. I když je třeba říci, že čistě z hlediska PR nebyla zcela kacířská ani myšlenka, že by se vedení Senátu (vzdor zmíněným zvyklostem) ujal Jiří Drahoš. Postavit na druhé místo ústavního systému hned pod prezidenta poraženého prezidentského finalistu, vulgárněji řečeno postavit hned pod Zemana Antizemana, to by skýtalo prostor pro zajímavé střety.
Nestane se tak. Pro tuto chvíli je tedy klíčové, aby v čele Senátu stanula osobnost, která bude schopna horní komoru nejen krotit uvnitř, ale také zastupovat, reprezentovat, a především vysvětlovat navenek směrem k veřejnosti. Bude-li to dělat dobře a nebude-li volbu vedení komory provázet odér souboje o korýtka, má Senát v novém složení šanci se veřejnosti ukázat jako platná součást ústavního pořádku. Příležitostí k tomu vzhledem k rozložení sil mezi vládou ve sněmovně a opozicí v Senátu bude dost.
